Něco jsme zaslechli. Pátrači po Nessie narazili jen na tmavou skvrnu a možná i zvuk

Lovci Nessie, kteří se po ní sjeli pídit z celého světa, tvrdili, že slyšeli záhadné „bzučivé“ podvodní zvuky, napsal web The Telegraph.

Naděje na historický průlom však vzaly za své, když organizátoři přiznali, že se jim nepodařilo zapnout nahrávací zařízení, které by zvuky zachytilo, a že je mohly vydávat kachny.

Alan McKenna z Edinburghu, vedoucí pátrací akce po nejnepolapitelnějším tvoru této planety, se jí zúčastnil na lodi a používal hydrofonní systém - podvodní mikrofon, „takže můžeme poslouchat svět jezera Loch Ness po hladinou“.

„V sobotu jsme něco zaslechli,“ řekl. „Slyšeli jsme čtyřikrát výrazné mlaskání, nebo spíš supění. Všichni jsme se trochu rozrušili, běželi jsme se ujistit, co jsme nahrávali, a zjistili jsme, že zařízení není zapojeno,“ líčil.

Organizátoři uvedli, že o víkendu se do severního Skotska sjely stovky lidí, aby si nenechaly ujít největší pátrání po Nessie od roku 1972.

„Počasí ve Skotsku bylo o víkendu tak strašné, že poprvé po 75 letech pořadatelé zrušili Skotské horalské hry, avšak nás nezastavilo – ani naše dobrovolníky,“ podotkl McKenna.

„Přijeli k nám lidé z celého světa. Španělsko, Francie, Německo, měli jsme tu i finský pár. Nechyběly zpravodajské týmy z Japonska, Austrálie, Ameriky a bylo to opravdu dobré. Všichni jsme se tak nějak spojili. Bylo to fantastické,“ pochvaloval si.

Hon na nepolapitelnou vodní příšeru pokračoval i v neděli, kdy desítky dobrovolníků lemovaly břehy slavné skotské zátoky nedaleko Inverness.

Celý víkend živil naději, že nové technologie, jako jsou podvodní mikrofony a drony vyhledávající teplo, konečně odhalí důkazy o existenci příšery.

Kvůli chybě při nahrávání však nebylo možné údajné „zvuky“ dále analyzovat a špatné počasí způsobilo potíže při létání s drony.

Craig Gallifrey, jeden z dobrovolníků, uvedl, že od lidí na břehu jezera a od lidí, kteří operaci sledovali na webových kamerách, přicházely zprávy o neobvyklé aktivitě, které se nyní shromažďují.

Caroline McNamarová, která se pátrání přijela zúčastnit z USA, však přiznala, že se jí nepodařilo nic najít. „O lochnesské příšeře jsem psala na univerzitě esej. Když jsem se po dvaceti letech dozvěděla, že se koná rozsáhlé pátrání, zapřísahala jsem se, že si ho nesmím nechat ujít,“ svěřila se.

„Vlny byly opravdu rozbouřené. Lilo jako z konve a na vodě plulo hodně lodí … a já si říkám: ‚Tohle je špatná doba, snažíme se poslouchat Nessie‘. Ale je to tak, jak to je,“ dodala.

Paul Nixon, generální ředitel Lochnesského centra, řekl, že má stále pocit, že v jezeře je „něco“, co stojí za to hledat. „Věřím, že v hlubinách jezera Loch Ness se skrývá něco velkého,“ řekl. „Teď nevím, jestli je to příšera – nevím, co to je, ale počítám, že tam dole něco je.“

Zájem o příšeru je celosvětový už od třicátých let dvacátého století, avšak první záznam o jejím spatření pochází z 6. století, kdy se v životopise katolického misionáře svatého Kolumby objevila zpráva o vodní příšeře z jezera Loch Ness.

Znovu ji spatřil ve 12. století Walter z Binghamu, anglický duchovní, který nakreslil obrázek mořského tvora, jemuž z očí šlehá oheň.

Ve třicátých letech minulého století pak došlo k několika pozorováním, o nichž neúnavně psaly noviny.

Nejslavnější obrázek příšery, na němž se z vody vynořuje hadí hlava a krk, spatřil světlo světa v roce 1934, ačkoli se dnes obecně soudí, že šlo o promyšlenou mystifikaci.