Nechali si udělat svatební fotky, ale neměli na ně peníze. Našli je v muzeu po 56 letech

Manželé Sharmanovi se seznámili v roce 1967 v práci v malém kanadském městě Enderby. „Byla nádherná a byla s ní taková legrace. Hned jsem si říkal, že je to holka pro mě,“ vzpomíná dodnes Barry. Ale připouští, že o ruku jej nakonec musela požádat sama Margaret. Vzali se 20. června 1968, kdy nevěstě bylo 20 let a ženichovi o rok více.

Krátce po obřadu zamířili i se svědky a partou přátel do fotografického studia v nedalekém malém městečku Armstrong, odkud Margie pocházela. Nechali si tam udělat několik snímků a pak pokračovali ve svatebním veselí.

Ale když si mladí novomanželé měli fotky asi za měsíc vyzvednout, zjistili, že na ně nemají peníze. Přestože ke svatbě od přátel něco dostali, rozhodli se to utratit především za líbánky. Vyjeli si například na pár dnů do národních parků a týden strávili na ostrově Vancouver.

Oba navíc pocházeli ze skromných poměrů. Naštěstí Margaretina maminka byla švadlena, a tak jí ušila svatební šaty. „A taky šaty pro družičky. Všechno bylo jednoduché, ale krásné,“ zavzpomínala Margie. A dodala, že její svatební šaty poté maminka ještě několikrát přešila pro další místní mladé dívky, které si vlastní nové šaty nemohly dovolit.

Na fotky nezapomněli, ale brzy se přestěhovali právě na ostrov Vancouver a měli plné ruce práce s výchovou dvou synů. Po několika letech se Margie přece jen rozhodla fotky vyzvednout, ale ukázalo se, že fotograf W. E. Saby mezitím svůj ateliér zavřel. „Asi odešel z města a ty fotky asi už neexistují, řekla jsem si. Prostě jsem to hodila za hlavu,“ vysvětlila dnes 76letá Margaret Sharmanová.

O to větší bylo její překvapení a dojetí, když jí koncem minulého roku poslala e-mail přítelkyně Sandy Farynuková, která byla na její svatbě s Barrym za družičku. Přiložila k němu totiž jeden snímek ze svatby. „Vidět fotku naši svatební partičky bylo tak emotivní. Úplně mě to přemohlo,“ popsala Margie své prvotní pocity.

Samozřejmě chtěla vědět, jak se její celoživotní kamarádka ke snímku dostala, přičemž se ukázalo, že nemalou roli sehrála náhoda. Sandy je totiž prezidentkou Muzejní společnosti v Enderby a ozval se jí pracovník malého muzea a galerie v Armstrongu, kde narazil na krabici z garážového výprodeje, kterou muzeu někdo daroval. Byla v ní neznámá svatební fotografie a zdálo se mu, že na ní poznává kolegyni z vedlejšího města.

„Panebože, jsem to já! Nikdy jsem tu fotku neviděla,“ vyhrkla Sandy Farynuková. Ta nechala fotku naskenovat a bez prodlení ji poslala Margie. Později se navíc ukázalo, že v archivu armstrongského muzea jsou i další fotky z Barryho a Margaretiny svatby, ale Sandy si to nechala pro sebe.

Chtěla totiž své přátele překvapit, a tak jim je poslala až před Vánocemi jako velmi osobní dárek. Ten dojal především Margaret, protože na snímcích byla i její starší sestra Ruth, která mezitím z tohoto světa odešla.

Po 56 letech objevené svatební fotky bezpochyby dojaly i Barryho, ale navenek to nedával kdovíjak znát. „Když jsem ty fotky viděl, byl jsem dost zaražený. Ten den mám totiž už dost rozmazaný,“ řekl webu The Washington Post. „A musím se smát té skupinové fotce. Nikdo se tam totiž nesměje a vypadáme spíš jako na pohřbu. Ale vím, že jsme tehdy všichni byli šťastní,“ doplnil.

„Je to anděl. Mohl je zničit, ale neudělal to,“ vzdala Margie hold jejich svatebnímu fotografovi. „Pokud ještě žije, chci mu poslat velké poděkování. Ty fotky jsou ten nejzázračnější dárek, jaký jsem si kdy dokázala představit.“