Článek
Jedno chladné deštivé ráno v březnu roku 1989 si zašla zaměstnankyně fotbalového klubu ve Wolverhamptonu vyzvednout lístky na fotbalové utkání a cestou si odskočila na toalety vedle stadionu. Z jedné kabinky zaslechla dětský pláč. Ten patřil nyní jedenatřicetiletému Stevu Bullovi.
„První hodiny života jsem prožil tady. Svým způsobem je to můj domov,“ uvedl s nadsázkou Steve Bull pro pořad stanice ITV Long Lost Family: Without Trace (Dlouho ztracená rodina: Beze stopy). Pořad funguje na podobném principu jako nám dobře známá Pošta pro tebe, ovšem s tím rozdílem, že se pořad zaměřuje na dlouho ztracené rodinné příslušníky.
Malý chlapec dostal jméno po tehdejší hvězdě klubu Wolverhampton Wanderers. Nyní šestapadesátiletý Steve Bull je nejlepším střelcem klubu v historii a je po něm pojmenována tribuna. Jeho jmenovec žije podstatně skromnější život, měl ale pořádnou porci štěstí. Vychovali ho milující adoptivní rodiče z Manchesteru.
O tom, že je adoptovaný, mu řekli, už když byl dítě. „Báli jsme se té konverzace, protože nechcete zranit jeho city. Ale tomu tématu se vyhnout nemůžete. Musíte jim říct pravdu,“ uvedla jeho adoptivní matka Stella.
Pohnutý matčin osud
V životě mu toho moc nechybělo, přesto se Steve Bull snažil vypátrat své biologické rodiče. Jenže na jeho veřejnou výzvu před deseti lety, nikdo nereagoval. Alespoň se mu ozvala žena, která ho nalezla a ukázala mu přesné místo, kde byl nalezen. „Bylo to zvláštní, netušil jsem, že mě to tak sebere,“ svěřil se Steve s pocity, když záchodky navštívil.
I když věděl, kde byl ponechán, netušil, kdo ho na toaletách zanechal. S tím mu pomohl až tým pořadu, který porovnal Stevovu DNA s dostupnými vzorky v různých databázích. Ukázalo se, že jeho biologickým otcem je jistý Rob, nyní ženatý muž se dvěma dospělými dcerami.
Steve Bull je pojmenován po slavné hráči klubu Wolverhampton Wanderers.
Tým pořadu dokázal nalézt i Stevovu matku, ta se však se svým synem sejít nechtěla a nechtěla odhalit ani svou identitu. Stevovi pouze poslala dopis, ve kterém vysvětlovala, jak těžký život vedla a v jak složité situaci se v době těhotenství nacházela.
„Nemůžu popsat všechny okolnosti. Jen mohu říct, že nebyly moc pěkné. Nikdy jsem se přes to nepřenesla, každý 17. březen zapaluji za tebe svíčku,“ napsala matka. „Je mi líto toho, co jsem provedla. Buď navždy šťastný, navždy tě budu milovat,“ zakončila emotivní dopis žena.
S otcem našel i nevlastní sestry
Otec se setkáním souhlasil. Stevovi vysvětlil, že v roce 1989 měl s jeho matkou poměr, musel jí však opustit poté, co se dostal do potíží. „Neměl jsem ani ponětí, že je těhotná,“ uvedl Rob, kterému tehdy bylo 22 let.
Po porodu vrazila novorozence do rukou zákazníkovi restaurace a odešla
Oba muži si nakonec dlouze popovídali. „Řekl, jak moc mu je to líto a jak to asi muselo být těžké. To pro mě hodně znamená,“ uvedl Steve. Ten se setkal i s jednou ze svých nevlastních sester.
Hlavní pro něj však je pocit, že ví, odkud pochází. „Setkání s Robem a zjištění, že mám sourozence, je obrovský bonus k tomu všemu,“ dodal s úsměvem mladý muž. On i jeho otec věří, že setkání je dobrým základem pro to, aby se jejich vztah mohl dál rozvíjet.