Článek
Chu Sing-lien se obléká do bílého, což je v Asii barva smutku, a před rakví zesnulého srdceryvně vyjadřuje ztrátu rodiny. Naříká, roní slzy, vyzdvihuje dobré vlastnosti nebožtíka a fakt, že bude pozůstalým chybět. K profesi profesionální plačky proto patří kostýmy, zvuková aparatura a také kapela o šesti členech.
Podle příbuzných by jiná forma pohřbu, třeba méně emocionální nebo jen tichá vzpomínka, mohla být vnímána jako nedostatek úcty k mrtvým. Z toho tedy rodinu Liang Č'-cchaje nyní nikdo nemůže obvinit. V Číně je ale možné sledovat i moderní trend, který obavy z nedostatečně hlučného oplakávání snímá.
Z profesionální plačky Chu Sing-lien se na konci pohřbu Liang Č'-cchaje stává téměř popová zpěvačka a k mikrofonu se dostanou také její spolupracovníci. Smuteční obřad naplnil tradiční představy a mění se v party na počest zemřelého.