Článek
Návštěvníci většinou netuší, že velemlok je nejspokojenější v malém tmavém úkrytu, kde se nepohybuje. Pavilon velemloků disponuje až čtyřmetrovými expozicemi, a to vlastně jenom proto, aby si návštěvník nepomyslel, že je velemlok snad nějak utiskován. Je to prostě jen pro efekt.
„Nicméně i v této velké expozici musíme vytvořit něco jako úkryt. Nějakou malou niku, kde se to zvíře bude cítit bezpečně, a kdokoliv sem kdykoliv přijde, tak našeho největšího velemloka Karla uvidí v prostoru ohraničeném stropem a zvláštní terasou. Tam má svůj úkrytek, kde je méně světla než jinde, kde se mu to líbí a kde je spokojený,“ vysvětlil Novinkám kurátor plazů pražské ZOO Petr Velenský.
Nejdůležitější je voda
Jakmile se vejdete z expozice do zázemí, ocitnete se v jiném světě. Po zvířatech ani památky. Všude jen uzavřené nádrže s vodou. To vysvětluje, že velemloci skutečně nepotřebují žádný prostor pro plavání. Nejradši jsou zalezlí ve tmě. Jsou ale citliví na kvalitu vody.
„Nejenže používáme vodu z naší vlastní studni, ale máme tu i složité filtrační zařízení, které zajišťuje, aby byla voda neustále dokonale čistá, správně chladná a absolutně nasycená kyslíkem, protože velemloci dýchají kůží,“ vysvětlil zázemí Velenský. O nasycení kyslíkem se stará tryska, z níž tryská voda vracející se z filtračního zařízení. Voda se musí neustále točit.
Zajímavý je například důvod pospojování několika nádrží k sobě. Představují totiž tělo potoka. Ale velemloka v něm neuvidíte, jsou totiž poměrně líní.
„To je jak v přírodě. Jsou v díře pod břehem a jsou tam nehybně několik měsíců. Jenom číhají na něco, co bude se pohybovat v tom potoku kolem jejich díry a ze zálohy to nasají do své ohromné tlamy. Nevedou aktivní životní styl, oni jsou někde zalezlí a čekají, co se jim naskytne, co jim poplave kolem tlamy,“ říká Velenský.
Až na dobu rozmnožování - to by se měli ve svých úkrytech velemloci navštěvovat. „Konkrétně samičky by měly navštívit samce a měly by jim tam naklást vajíčka. O to se budeme snažit v létě,“ usmívá se Velenský.