Nadšenci železnice provozují úzkokolejku v Rajnochovicích

„Je perfektní, že se najdou lidé, kteří si dokáží hrát i v dospělosti a jsou schopni zprovoznit lesní železnici a tyto unikátní lokomotivy. Nebýt jich, už se můžeme dívat jen na vybledlé dobové fotografie. Já se o železnici zajímám od mládí. Hned po škole jsem před třiceti lety nastoupil na dráhy jako průvodčí,“ přiblížil Právu jeden z návštěvníků rajnochovické Lesní železnice Stanislav Dynka ze Zlínska.

Na krátké úzkokolejné trati nechybí výhybky a dvě nástupiště. „Stavební délka všech kolejí u nás je necelých sedm set metrů. Rozchod kolejí je šest set milimetrů. Nejezdíme zde ale s tradičními lesními lokomotivami, ale s důlními a se stroji z cihelen. Technika, která tu dříve jezdila, se bohužel vůbec nedochovala. Koleje i vozíky máme také z cihelen a z baní,“ řekl Právu šéf Společnosti pro obnovu Rajnochovické lesní železnice Tomáš Hegar.

Myšlenka návratu úzkokolejné železnice do Rajnochovic se zrodila v hlavách místních nadšenců asi před dvaceti lety. „Bylo to při jedné z prvních procházek po z části zachovalém tělese bývalé lesní železnice v kopcích. To jsme mysleli na vybudování naučné stezky, jež by tuto železnici připomínala. A v roce 2007 se nám naskytla možnost získat z cihelny v Malenovicích zanedbanou provozuschopnou lokomotivu, výsypné vozy a kolejový materiál,“ zavzpomínal Hegar.

Spolu s přáteli přešli během jediného roku od naučné stezky k realizaci odvážnějšího plánu, obnovy části bývalé lesní železnice a vybudování muzea lesních drah.

„Pokud je to alespoň trochu možné, železnici a související zázemí budujeme vlastními silami. Do začátku příští sezony se například budeme snažit překopat celé kolejiště, zgenerálkovat ho. A vytvoříme z hlavní koleje lepší odbočku do depa. Nějaký materiál už máme nashromážděný. Hlavně je kvalitnější, s méně vyježděnými kolejemi,“ podotkl Hegar.

Hlavním zdrojem financování provozu ukázkové lesní železnice jsou peníze z „jízdného“. „Vstupné je pro nás významným příjmem, díky kterému můžeme udržovat trať železničky, vozový park nebo zatraktivňovat areál železničky,“ přiznal Hegar a doplnil, že lesní železnici místní nadšenci provozují ve svém volném čase.

Rajnochovický spolek se touto drahou snaží připomenout provoz bývalé Arcibiskupské lesní železnice, která v Rajnochovicích fungovala v letech 1905 až 1921. Sloužila k dopravě kulatiny z oblasti Kelečského Javorníku a Podhradní Lhoty na parní pilu v Rajnochovicích.

Provoz lesní železnice byl definitivně ukončen 25. června 1921. Lokomotiva, vozy a kolejivo byly odprodány arcibiskupskému lesnímu úřadu v Ostravici pro lesní železnici v Bílé. „Kuriozní byla přeprava rajnochovické lokomotivy. Byla po vlastní ose, kdy dělníci před lokomotivu pokládali krátká kolejová pole. Lokomotiva pak po nich nejela vlastní silou, nýbrž pomocí koňského potahu až na nádraží v Rajnochovicích,“ prozradil Hegar.