Článek
Jednoho dne, když u něj Urbánková jako každý den seděla na posteli a recitovala mu, otec ji vzal nahoru na půdu. Malá Naďa tehdy ještě netušila, co se bude dít.
„Jednou mě ale táta vzal nahoru na půdu, kde jsme jako všichni ostatní měli seno a nějaké harampádí. Sedl si tam na židli a řekl mi: Pojď sem a posaď se na mě. A prostě mě znásilnil. Vůbec jsem tehdy nevěděla, co se děje. Hrozně to bolelo. Ani do tváře jsem mu neviděla, seděla jsem k němu zády. Začala jsem nejdřív plakat a pak strašně moc křičet. Tak, až se vyděsil a nechal toho. Nakonec jsem vylítla, utíkala pryč. On na mě řval, že jestli to někomu řeknu, tak mě zabije,“ píše se v úryvku knížky, který v pátek zveřejnil deník Blesk.
A toto trauma si s sebou nesla zpěvačka celý život. O svém hrůzném zážitku z onoho dne ale nikdy nikomu neřekla.
„Bylo to tím, že jsem byla ještě hodně malá a nechápala jsem, o co šlo. Navíc se toho dopustil můj milovaný tatínek! Samozřejmě ve mně zůstala úzkost. Celou příhodu jsem ale radši vytěsnila z hlavy a zapomněla jsem na ni jako na noční můru,“ vysvětluje Urbánková.
Otce měla dlouhá léta po hrůzném činu ráda. Dokud nevyspěla a nepochopila, co se vlastně onoho odpoledne stalo a jaký to bude mít dopad na její budoucí život.
„Když se tenkrát na vesnici dívka vdávala, bylo jasné, že musí být panna. Ptala jsem se, co to je být panna – a ty starší a zkušenější mi to vysvětlily. Příšerně jsem se tehdy vyděsila. Došlo mi, co mi tehdy táta udělal,“ popisuje zpěvačka, která během dospívání odmítala jakýkoli fyzický kontakt.
„Dodnes si to pamatuji naprosto do detailů – ale tehdy jsem byla navíc ještě zoufalá a tátu jsem začala nenávidět. Až tehdy mi totiž v celé hrůze došlo, co mi to udělal a co jsem tenkrát, ve svých devíti letech, nechápala,“ uzavírá tuto kapitolu svého života Urbánková.