Článek
Sbírku tvoří exponáty, které muzeu věnovali sami zhrzení milenci a milenky, jimž věci připomínaly ošklivé rozchody s partnery. Návštěvníci si například mohou prohlédnout sekeru, kterou zoufalá lesbička rozsekala nábytek bývalé přítelkyni, jež utekla s jinou ženou.
Pozornost jistě upoutá také žlutý skútr Vespa, který jistý muž koupil v naději, že na něm bude spolu s přítelkyní jezdit jako v italském romantickém filmu.
Jedním z nejpodivnějších vystavovaných předmětů je umělá noha. Dárcem byl veterán chorvatské války za nezávislost z první poloviny devadesátých let minulého století, kterému nohu utrhla nášlapná mina. Vedle protézy je umístěn dopis s vysvětlením. Bývalý voják napsal, že v záhřebské nemocnici v roce 1992 potkal dívku, která mu pomohla sehnat materiál na protézu, tak prý jejich láska vzplanula. Tu ale protéza nakonec přečkala, protože "byla z lepšího materiálu".
Svatební šaty i růžová pouta
Za vitrínami výstavních síní nechybí ani soucit vzbuzující svatební šaty Japonky, která se na ně jako na symbol zničeného vztahu již nedokázala podívat. Jiná dívka se zase ve prospěch muzea vzdala huňatých růžových pout "zakoupených pro postelové škádlení", protože představovala řetězy, kterými někdejší partner spoutal její duši.
Nápad s muzeem vzklíčil v hlavách záhřebských umělců Olinky Višticové a Dražena Grubišiče. Dvojice se totiž rozešla a chtěla udělat něco kreativního s pozůstatky skončeného vztahu. Višticová dodává, že její reakce po rozchodu s Grubišičem byly jako u mnoha jiných lidí - ničit a být naštvaná.
Po mediálním zájmu darovali věci i ostatní
"Místo toho jsme ale dali dohromady všechny věci a poté jsme vyzvali naše přátele, aby poslali svá mementa," dodala umělkyně. Pak prý o projekt projevil zájem tisk a následně jim začali věnovat bolestivé připomínky ztroskotaných vztahů další lidé.
"Brzy jsme měli přívěs plný věcí, a tak vzniklo muzeum zničených vztahů," vysvětlila. Návštěvníci se prý dělí do tří kategorií - prostých zvědavců, zmučených milovníků hledajících očistu a kombinací dvou předchozích skupin. Právě posledně zmíněná kategorie lidí obvykle daruje další exponáty.
Umělci také nabídli majitelům zlomených srdcí prostor na webu muzea, kde mohou po dobu tří měsíců až čtyř let skladovat textové zprávy SMS, elektronickou poštu a fotografie. Pokud budou chtít, mohou své vzpomínky sdílet se zbytkem světa.