Článek
Pietro se narodil v roce 1953 v Reggio Emilia. Ačkoli mu tehdy vydali rodný list, nikdy ho nedostal do ruky. Skončil v archívu porodnice, v níž přišel na svět.
Ihned po porodu o něj začaly pečovat řádové sestry v Reggio Emilia. Otec byl neznámý a matka se ho vzdala, protože ho nedokázala uživit.
Škola provozovaná církví nikdy nepožadovala žádnou registraci, Pietro tak vyrůstal jako mrtvá duše. Když dospěl, odstěhoval se do Janova a začal si hledat práci. Manuální činnosti vykonával bez pracovní smlouvy a tedy bez potřeby dokladů. Nájem v bytě platil majitelům hotově.
Nikdy neměl problémy se zákony a nikdy také necestoval, nepotřeboval bankovní účet a nebyl přijat do nemocnice. Takže se nikde nesetkal s tím, že by po něm někdo chtěl občanku či jiný doklad.
Těžko ho dohledávali
Takhle to plynulo až do roku 2015, kdy ve svých dvaašedesáti poprvé zažil vážné zdravotní problémy. U lékaře ho však odmítli ošetřit, protože nemá občanku. Jenže na úřadě ho nemohli nikde najít. Neměl žádný průkaz ani rodný list.
„Nejdříve jsme si mysleli, že to není pravda. Bylo velmi obtížné zrekonstruovat jeho život, protože měl o sobě minimum informací,“ uvedla v rozhovoru pro deník La Repubblica úřednice Vilma Viarengová.
Ačkoli se narodil v Reggio Emilia, jeho matka tehdy uvedla jako bydliště Reggio Calabria. Takže dohledat rodný list vyžadovalo detektivní práci.
„Když jsme mu jeho občanku předali, rozzářily se mu oči, jako by se znova narodil,“ dodala Viarengová.