Článek
Hughes, povoláním řidič limuzíny, se k příznivcům čím dál tím populárnější teorie o placaté zemi řadí už dlouho. Tvrdí mimo jiné, že astronauti jsou jenom dobře placení herci, a přezíravě ignoruje důkazy o kulatosti naší planety.
Ve snaze dokázat své tvrzení však zašel zřejmě dál než většina zastánců této teorie, kteří jsou nazýváni „Flat Earthers“. Již několik let pracuje doma v garáži na raketě, která ho má vynést dostatečně vysoko na to, aby mohl Hughes přinést důkaz, že je Země placatá.
V noci na neděli středoevropského času se Hughesovi konečně podařilo odstartovat - a kupodivu se při tom nezabil. Svou raketu na parní pohon (funguje na obecně známém principu a používají ji třeba kaskadéři) měl připravenou už dříve, bojoval ale s úřady, které mu dlouho nechtěly start povolit.
Mike Hughes před startem
Ve svém snažení má Hughes řadu podporovatelů a jeden z nich mu nabídl svůj soukromý pozemek v Mohavské poušti necelých 325 kilometrů východně od Los Angeles.
Rychlý start a tvrdý pád
Zde konečně mohl neohrožený muž postavit svou rampu vyrobenou z karavanu a umístit na ni svou raketu. Kvůli obavám, že by raketa mohla přistát mimo soukromý pozemek, byla rampa nasměrována téměř kolmo k zemi. Ve tři hodiny místního času zeleně nabarvená raketa opatřená hrdým nápisem „Výzkum ploché Země“ odstartovala.
Šíleného Mikea, jak si muž přezdívá, zvládla raketa vynést do výšky zhruba 572 metrů a pak začala padat. Podle Hughesova přítele a pravé ruky dosáhl Hughes rychlosti kolem 564 kilometrů v hodině.
Raketa se právě odlepila od země. Za pár vteřin dopadne zpět.
Návrat na zem byl hodně tvrdý. Pád byl příliš rychlý a padák raketu nedokázal zpomalit tak, jak si Hughes představoval. Pár desítek metrů nad zemí proto aktivoval i nouzový padák. Při dopadu se raketa rozlomila na dvě části. Hughes vyvázl jen s otlučeninami a těžce pohmožděnými zády, za které však může velice ostrý start rakety.
Parní raketa ho k cíli nedonese
„Jestli jsem rád, že jsem to udělal? Asi ano. Řeknu vám to ráno, až nebudu moci vstát z postele,“ sdělil agentuře AP Hughes poté, co ho prohlédli a ošetřili lékaři. Dodal, že ho raketa neměla vynést do výšky 100 kilometrů, což má být Hughesovým hlavním cílem. Rovněž zdůraznil, že je zejména výzkumník.
„Jestli věřím, že je Země placatá? Ano, věřím. Jestli to vím jistě? Ne. Proto to chci zjistit,“ uvedl Hughes.
Přistání bylo tvrdé.
Aby viděl zakřivení země, musel by se Hughes dostat do výšky minimálně 10,7 kilometru. S parní raketou se mu to kvůli fyzikálním zákonům ale zcela jistě nepodaří. Řada lidí už proto vyslovila podezření, že Hughes ve skutečnosti není zastáncem teorie placaté Země, jen využívá pro svůj koníček a zálibu v raketách lidí, kteří tomu věří.
Důkaz o kulatosti Země přinesli již antičtí filozofové ve starém Řecku. Navzdory všeobecnému přesvědčení tento fakt nerozporovala ani katolická církev. Heliocentrický model soustavy byl tehdy brán jako jedna z možných teorií uspořádání světa a Giordano Bruno nebyl upálen kvůli tomu, že tvrdil, že je Země kulatá, nýbrž pro své náboženské názory.
Přesto všechno se v době, kdy kulatost planety můžeme prokázat nade vší pochybnost, hnutí vyznavačů plochosti nebývalé daří. Zda je Mike Hughes jedním z nich, však ví nejlépe asi jen on sám.