Článek
Mluvit pozpátku se John naučil úplnou náhodou jako dítě, když se učil zpívat. „Jednoho dne jsem si omylem pustil nahrávku mého zpěvu pozpátku. Zjistil jsem, že to zní docela dobře, tak jsem se pár skladeb tímto způsobem naučil,“ vysvětlil. A od té doby už ho to nepřešlo.
V dětství se od ostatních vrstevníků v mnoha ohledech odlišoval, což vedlo k tomu, že si z něj často utahovali. Mluvení pozpátku mu na oblíbenosti nepřidalo, ba naopak.
„Nevěděl jsem, proč se to děje. Až teprve minulý rok jsem zjistil, že mám Aspergerův syndrom. Všechno do sebe rázem zapadlo,“ svěřil se.
Nyní si svůj neobvyklý talent užívá a předvádí ho náhodným lidem na ulici. Vždycky někoho požádá, aby mu řekl jakoukoli větu a on ji poté zopakuje pozpátku. Při mluvení se nahrává na diktafon a následně lidem záznam pouští v opačném směru, díky čemuž jsou jeho vyřčená slova slyšitelná normálně.
„Lidé jsou ohromeni, když jim řeknu, že dokážu mluvit pozpátku. A když jim to předvedu, nevěří svým vlastním uším. Když mluvíte pozpátku, musíte dbát na správnou artikulaci souhlásek, samohlásek a dalších věcí. Můj mozek tohle všechno zvládá najednou, a to je právě to, co lidi ohromuje. Ve skutečnosti to ohromuje i mě samotného,“ přiznal.