Muž, který sázel stromy. Senior v Gobi vytvořil během dvaceti let zelenou oázu

Zelenou oázu od pustiny odděluje vysoký plot, který ohraničuje Demčigův pozemek od neúrodné krajiny ničené častými suchy, pastvou početných stád a činností těžebních společností.

V mongolské největší provincii Umnugovi desertifikace zasáhla už 98 procent území. Šestnáct hektarů země, která náleží Demčigovi, není výjimkou. Senior se však dokázal přírodním procesům trpělivou a houževnatou prací postavit.

„Na tomhle místě nemůžete jen tak pěstovat zeleninu, protože je tu větrno. Potřeboval jsem před živly krytí, a tak jsem vysadil stromy,“ vysvětluje Demčig pro server Channel New Asia (CNA), který o problematice desertifikace v Mongolsku na počátku října informoval.

„První rok byl těžký: Byl to větrný a písečný rok. Ve druhém roce ale byly stromy dostatečně vysoké, aby ochránily mou zeleninu. Začal jsem stromům věřit a začal je milovat. Lidé si toho všimli a žádali mě, abych jim stromy daroval. Tak jsem začal pěstovat další,“ popisuje Demčig. „Nyní mé stromy rostou od Ulánbátaru po východní provincie,“ dodává hrdě.

Demčig dnes dokáže na dříve neúrodném pozemku kromě zeleniny pěstovat rakytník, maliny a další plody rostoucí na keřích. Jeho zelená oáza se tak stala inspirací po další farmáře. A nejen pro ně.

Mongolská vláda si je dobře vědoma, že se velká část jejího území každým rokem víc mění v neúrodnou poušť. Zalesňování se proto hodlá věnovat. Jenže, jak ukazují jiné projekty, jen vysazovat stromy nestačí.

Pro to, jak by takový projekt neměl vypadat, podotýká CNA, se stačí podívat k sousedovi. Čína v roce 1987 začala projekt, kterému se přezdívá Velká zelená zeď. Mohutné vysazování stromových monokultur vedlo k rozšiřování chorob a celé rozsáhlé zalesněné plochy vymírají. Monokultury navíc selhávají i ve schopnosti odebírat oxid uhličitý z atmosféry.

Přesto projekt pokračuje a prezident Si Ťin-pching letos prohlásil, že Čína v boji za lepší klima hodlá vysadit přes 70 miliard stromů. Pokud však bude výsadba probíhat v podobném duchu, k výraznému zlepšení to nepovede. S podobnými problémy se potýká podobně ambiciózní africký projekt, který má za cíl vytvořit 8000 kilometrů dlouhý pás lesa napříč kontinentem od Senegalu po Súdán.

Mongolská vláda si je těchto problémů vědoma. „Ano, je důležité sázet stromy, ale musíme to dělat s rozvahou,“ říká Gančandur Cecegmá, hlavní expert na desertifikaci Mongolské akademie věd.

„Potřebujeme vysazovat stromy, které jsou odolné vůči suchu, stromy, které rostou v Gobi, aby rostly bez větší námahy a v dospělosti rostly samy. A také musíme zavést technologie, které spotřebovávají minimum vody,“ vysvětluje Cecegmá.

„V oblasti není mnoho pramenů a 80 procent vody pochází z podzemních vodonosných vrstev. Pokud budeme kopat kvůli vodě 100 metrů hluboko a tuto podzemní vodu využijeme pro výsadbu stromů, dojde k ekologické katastrofě,“ dodává.

Kvůli svému věku a zdraví Baráduz Demčig předal prosperující oázu svému vnukovi. Stále však zůstává symbolem boje proti desertifikaci a prosazuje výsadbu stromů, kde se dá.

„Abyste se při výsadbě stromů vyhnuli chybám, naslouchejte odborníkům, kteří vědí, jak na to. Jedno mongolské přísloví říká: Než poslouchat mnicha, který předčítá formulky, raději poslouchejte čarodějnici, která prošla nepřízní osudu,“ říká s úsměvem.