Článek
Poprvé v životě moderujete takhle velkou show, jako je Česko Slovenská Superstar. Jak to zvládáte?
Přemýšlela jsem nad tím a nemohu se rozhodnout, jestli je to těžší fyzicky nebo psychicky. Vyčerpává mě to ale asi hlavně fyzicky, protože ještě během toho připravuju vlastní album, koncertuju, účinkuju v divadle a hodně jezdím do Prahy, abych se mohl připravovat na moderování. Ale i duševně je to velmi těžké. Je na mě vyvíjen velký tlak a já bych nerada zklamala. Nechtěla bych, aby lidé přepínali televizi jen proto, že tam je Tina.
Jaké to je nahradit nejoblíbenější slovenskou moderátorku Adelu Banášovou? Nebála jste se toho?
Nemůžu přemýšlet v této rovině, protože jsme obě naprosto neporovnatelné. Já jsem zpěvačka a Adela vynikající moderátorka. Já tu nejsem jako její náhrada, ale sama za sebe. Já se ani nechci stylizovat do role moderátorky, protože tou prostě nejsem a nebudu. Řekla bych, že jsem zpestření, protože se vyznám v hudbě, mám na ni svůj názor a jsem empatická, protože vím, co soutěžící cítí.
Spolumoderujete s Leošem Marešem. Bylo těžké si na sebe zvyknout?
Jsem strašně ráda, že právě on je mým partnerem. Vždycky mě podrží, chápe mou situaci a má ke mně otcovský přístup. Jsem ráda, že jsem dostala šanci moderovat právě s ním. Je mi lidsky velmi blízký.
Překvapilo vás jako zpěvačku nějaké rozhodnutí poroty?
Myslím si, že se najdou tři čtyři lidi, kteří měli dostat šanci si zazpívat v divadle. Ale na druhou stranu porota vybrala dobře, protože tato dvacet čtyřka je hodně silná. A nejsou to jen dobří zpěváci, ale i krásní lidé.
Širší veřejnost vás v Čechách moc nezná. Jak byste se prezentovala?
Já jsem v Čechách absolvovala mnoho koncertů a dost mi zalichotilo, že i tady mám svou fanouškovskou základnu. Ale kdyby někdo přece jen chtěl vědět, kdo jsem. Mám ráda černou hudbu, elektronickou hudbu a celkem mám ráda život a lidi.
A máte partnera?
Nemám. Jsem dlouhodobě volná a netuším, jestli se to v blízké době změní. Já hodně času strávím v práci. Samozřejmě ne tolik, jako Leoš. Tomu se možná vyrovná jen kávovar v kavárně. Ale není to jen vytížeností. Jednoduše jsem zjistila, že nejsem moc kompatibilní s mužským pokolením. Takový, který by mě zkrotil, se ještě nenašel.
To je možná výzva pro některé vaše fanoušky.
Na to bych řekla jedno: Chlapci, bojujte.
Jaký by měl být ten muž, který vás dostane do kolen?
Neměl by přizpůsobovat svůj život k tomu mému. Měl by si žít svůj a jen se snažit zkombinovat naše dva životy dohromady. Nemám ráda, když se chlap absolutně podřídí. Sice jsem asi silnější samice, ale chci muže, který se mi nepodřídí a bude mít vlastní rozum a kariéru, abych k němu mohla vzhlížet. Ale hlavně by měl být vtipný.