Článek
Rosemary Fowlerová, tehdy ovšem ještě nosila dívčí jméno Brownová, byla v roce 1948 coby dvaadvacetiletá studentka Bristolské univerzity členkou výzkumného týmu Cecila Franka Powella, jenž zkoumal metody výzkumu jaderných procesů. Za svou práci získal o dva roky později Nobelovu cenu za fyziku, uvedl server The Guardian.
S nadsázkou řečeno, jakýmsi „vedlejším produktem“ Powellova výzkumu byly i nové poznatky na poli dosud známých částic a objev přinejmenším jedné částice zcela nové. Té se dnes říká kaon a jde o částici ze skupiny mezonů. A právě kaon jako první objevila mladá Rosemary Brownová.
Při práci si totiž všimla objektu, jenž se rozpadl na tři menší částice. Šlo vlastně o zrcadlový obraz jevu, který již dříve popsali fyzici v Manchesteru, jenže v jejich případě docházelo k rozpadu na pouze dvě částice. Bylo to dost podivné a ostatně i sám kaon bývá řazen mezi takzvané podivné částice, a tak vlastně ani nepřekvapí, že jedno z kvantových čísel, které jej charakterizují, nese název podivnost.
Americký veterán z druhé světové odmaturoval v 99 letech. Spolu s pravnučkou
„Hned jsem věděla, že je to něco nového a že to bude velmi důležité. Viděli jsme věci, které předtím ještě nikdo neviděl. Bylo to velice vzrušující,“ vzpomíná dodnes Rosemary Fowlerová.
Jenže již o rok později se nadějná mladá vědkyně rozhodla univerzitu opustit a založit rodinu, předtím ještě stihla publikovat tři odborné práce. Tento krok po čase vzhledem k tehdejší těžké poválečné době označila za čistě pragmatický. Vzala si kolegu fyzika Petera Fowlera.
Velký přínos pro současné fyziky
Manželům se narodily tři děti a všechny později také začaly studovat přírodní vědy. Rosemary se však svého titulu dočkala až nyní, když jí současný rektor Bristolské univerzity Paul Nurse udělil čestný doktorát nedaleko jejího domova v prostorech Darwin College, jež je součástí Univerzity v Cambridgi.
Při tom zdůraznil, že její objev značně přispěl k dalšímu vývoji na poli kvantové fyziky a umožnil dojít k dalším důležitým poznatkům, které laické veřejnosti sice mohou znít naprosto neuchopitelně, ale jejich význam je obrovský. Její práce podle Nurseho připravila půdu pro další zásadní objevy, jež nadále formují práci dnešních fyziků a naše chápání vesmíru.
„Ale od té doby jsem neudělala vůbec nic, co by si zasloužilo nějaké zvláštní ocenění,“ řekla k tomu s věcným náhledem hodným přírodního vědce sama paní Rosemary. Ale nezastírala, že se cítí velmi poctěna.
V pěti letech slíbil matce vysokoškolský titul, promovali spolu
