Článek
Doma, v Kačici u Kladna, má pět hlavních terčů, na kterých rodák z Tišnova v důchodu trénuje každý den. Mimo sekyrek, mačet a hřebíků, hází František Olbort s nejrůznějšími předměty. Třeba i speciálně upraveným záchodovým zvonem, pilkou, naběračkou nebo gumovým kuřetem na rožni.
„Kuriózními předměty jsem začal házet před deseti lety. Lidé znají z filmů, že nůž musí být vyvážený, snažím se jim tím dokázat, že to tak nemusí být a je to jen otázkou cviku,“ vysvětluje pan Olbort.

Fery dokáže házet prakticky se vším, co má hrot. I speciálně upraveným zvonem.
Jeho nadšení pro vrhání předmětů zásadně ovlivnil film Sedm statečných, který k nám poprvé přišel v roce 1964. Od té doby si hrál na kovboje zatím jen s obyčejnou malou rybičkou. Postupně začal holdovat větším nožům, jejichž vrhání si zkoušel na svých sourozencích.
„První živý terč mi dělala malá sestra, kterou jsem si stavěl ke špalku a obhazoval ji noži. Tenkrát šlo o život mně, protože jsem myslel, že mě rodiče zabijou,“ vzpomíná s úsměvem.

František Olbort dokáže házet z různých vzdáleností.
Dnes mu stojí před terčem jeho manželka Lada, se kterou se seznámil při své profesi na vrhačských hrách ve Skotsku. Společně jezdí na vystoupení, a jak sám říká, nezůstává mu nic dlužná. Když on po ní nožem, ona po něm sekerkou. A mušku má neomylně přesnou. Stala se totiž pod jeho vedením rovněž mistryní ČR, ale i mistryní světa v hodu nožem.

Ve sbírce má přibližně 400 nožů.
Fery zatím nikdy při hodu na živý terč neminul a nikoho nezranil. Sám měl ale úraz při vystoupení v Pelhřimově. „Kamarádovi se odrazila sekerka, tak jsem se ji snažil chytit rukou, ale zbytek šel do zubů. Na místě jsem přišel hned o čtyři,“ vzpomíná František a dodává, že ho to rozhodně neodradilo a bude házet tak dlouho, dokud tu bude.
Zkušený vrhač nožů hází většinou ze vzdálenosti čtyř metrů. Díky svému umění v hodu s kuriozitami se zapsal také do České knihy rekordů.