Článek
Sjezd na rohačkách by mohl v podání dvou mexických závodníků připomínat známý film Kokosy na sněhu. Jamajské bobisty nahradil otec, který z Mexika přijel na návštěvu do Prahy za synem.
Exotická dvojice byla na startu roztomilým zpestřením. „V Mexiku mají nejvýše písečné vlny, tady si musí poradit se sněhem,“ komentoval hlasatel během jejich jízdy.
Mexičané při svém prvním sjezdu na saních
„Sníh už jsem zažil, ale tenhle zážitek mám poprvé. Užil jsem si to,“ říká Alvaro Daldo, který žije poblíž mexické metropole Ciudad de México. Teď přijel navštívit syna, který v Česku studuje. Otec saně kočíroval, syn by pak posádce zřejmě dával během slušnou rychlost, kdyby se mu nestala nehoda.
„Nemůžu chodit, bota je rozbitá,“ říká Alvarův syn.
Že nevyhráli, na tom jim nezáleželo. Sjezd na rohačkách je sice soutěžní, víc než o stupně vítězů šlo ale o to připomenout si, k čemu dřevěné saně s rohy na konci původně sloužily.
Někdo vyrazil ve stylovém oblečení.
„Chceme tím připomenout práci lesníků, kteří v zimním období sváželi na rohačkách dřevo. Dělali to proto, aby všude okolo bylo teplo. Chceme, aby se na to nezapomnělo,“ řekl hlasatel a rozhodčí Libor Krček, který je civilním povoláním. V cíli vítal třiatřicet posádek.
„Správná taktika je udržet si stopu a mít dobrý motor vzadu. Musí dobře běhat, držet saně přímým směrem a mít zdravé sportovní srdce,“ dodal Krček.
Co na tom, že se do účastníků místy opíral ostrý vítr a zadní závodník, který ze všech sil tlačil saně před sebou v cíli, těžko popadal dech. To všechno k tradičnímu sjezdu patří.
Duo Hulo po dojezdu do cíle.
„Lukáš běžel a já sedím. Bojovali jsme, bylo to senzační. Jeli jsme poprvé. Byli jsme tady sice loni, ale nestihli jsme se přihlásit, letos jsme si to ale už nenechali ujít,“ řekla dvojice mladíků, která soutěžila jako duo Hulo z Pardubic.
Někdo pojal sjezd na rohačkách jako legrační rodinnou zábavu. „Je to makačka, odrážet se v hlubokém sněhu, ale perfektní zážitek, “ řekli Kuncovi ze Solnice. Každý rodič měl před sebou jedno dítě. Ostatně dětští účastníci museli jezdit pod dohledem dospělého.
Na trati se objevily také dvojice ve stylovém oblečení. Ve vatovém kabátku a klobouku tvrďáku si to dolů šinul jeden účastník, jedna žena na saně usedla v sukni a před větrem se chránila vlněným šátkem.
Některé posádky vyrazily v kostýmu.
„Nepřihlásíme se taky, já bych do toho šel,“ přemlouval nahlas po sjezdu několika dvojic jeden kamarád druhého.
Problém by to nebyl, podmínky měli všichni účastníci stejné. Jezdilo se jen na rohačkách pořadatele. Ten pak na čtyřkolce vytáhl saně nahoru na sjezdovku, odkud se týmy spouštěly dolů. Časy se pohybovaly kolem minuty.
Rohačky na start vyvážela čtyřkolka na pásech.
Pět závodních rohatých strojů čeká v Orlickém Záhoří na piloty
