Článek
Mezinárodní smlouva o úplném zákazu testů jaderných zbraní byla podepsána v roce 1995. Ačkoliv ji podepsalo 160 států, jen necelá stovka z nich ji posléze i ratifikovala. Dodržování zákazu kontroluje celosvětová síť více než 300 stanic využívajících různé techniky k detekci jaderných výbuchů. Je mezi nimi například 170 seizmických detektorů, 11 naslouchacích zařízení umístěných pod hladinou, 80 detektorů radioaktivního spadu a konečně také na 60 stanic detekujících infrazvukové vlny. Informace ze všech senzorů jsou shromažďovány v datovém centru ve Vídni a posléze automaticky zveřejňovány.
Naslouchání meteorům
A právě data z naposledy zmíněných detektorů využívají astronomové ke studiu dopadu velkých meteorů - zvaných bolidů - do zemské atmosféry.
Skupina vědců z Los Alamos National Laboratory, kombinuje tato data s fotografickými snímky celooblohových kamer ze zemského povrchu a záznamy z vojenských družic z oběžné dráhy. Infrazvukové detektory jsou velmi jednoduchá a levná zařízení, v podstatě mikrofony vyladěné na infrazvukové frekvence, které jsou pod hladinou slyšitelnosti lidského ucha.
Dojde-li k utajenému jadernému výbuchu či explozi meteoru, vznikne zvuková vlna, která se šíří zemskou atmosférou. V závislosti na vzdálenosti od epicentra výbuchu dorazí tato vlna v různých časech - typicky minuty až hodiny poté - na jednotlivé stanice. Z časového odstupu a intenzity signálu jsou vědci schopni zjistit místo, kde k explozi došlo a odhadnout její energii. Není bez zajímavosti, že jedna z infrazvukových stanic se nachází.nedaleko našich hranic, v bavorském Freyungu.
K typickému úkazu došlo například 23. dubna 2000 nad Tichým oceánem několik stovek kilometrů západně od pobřeží Kalifornie. Obrovský meteor, který zde vstoupil do zemské atmosféry, uvolnil energii ekvivalentní 6000 tunám TNT. Vědci odhadli, že zde explodující těleso mělo před vstupem do zemské atmosféry průměr minimálně 3,6 metru. Jednalo se o jeden z pěti nejjasnějších meteorů, které byly do té doby vůbec zaznamenány jakoukoliv technikou.
Tunguzka jednou za tisíc let
Nedávno byla zveřejněna studie provedená na základě 9,5letého sledování podobných jevů, která se zabývá rizikem srážky naší planety s asteroidy střední velikosti. Těmi jsou myšleny asteroidy o velikosti řádově metrů. Pro srovnání - typické meteory, které můžeme každou jasnou noc spatřit na obloze jsou způsobeny částečkami o průměru mikrometrů a hmotnostech miligramů.
Na opačném konci jsou naopak tělesa s průměry stovky metrů až kilometrů, která by v případě srážky se Zemí mohla způsobit katastrofu lokálního či globálního rozsahu.
Výsledky této studie uveřejněné v časopise Nature ukazují, že ke srážkám dochází méně často než se dosud očekávalo. Vezměme si příklad všeobecně známé události z roku 1908. Tehdy nad oblastí Tunguzky na Sibiři explodovalo těleso o velikosti asi 60 metrů v průměru. Energie uvolněné při této explozi byla ekvivalentní 10 megatunám TNT, což je asi 70krát více než byla ničivá síla atomové bomby, která zničila Hirošimu. Vědci dříve předpokládali, že k takové události dojde jednou za 200 či 300 let. Nová studie odhaduje, že těleso svými srovnatelné rozměry s tunguzským, se střetne se Zemí v průměru jednou za tisíc let.
V roce 1908 bylo zničeno přes 3000 čtverečních kilometrů lesa. Pokud by k události došlo nad obydlenými oblastmi, ztráty na životech a materiální škody by mohly být obrovské. Rovněž u těles s energií 1 megatuny (do 30 metrů) se riziko srážky snížilo na jednu událost za století. A konečně ještě menších těles o rozměrech několika metrů a energii odpovídající řádově tisícům tun vstoupí do atmosféry zhruba deset za rok.
Hrozí záměna s jaderným výbuchem?
Ač je riziko ničivé srážky malé planetky se Zemí zřejmě nižší, paradoxně hrozí tato tělesa úplně jinak. Jejich hrozba pochází právě z podobnosti jejich interakce se zemskou atmosférou a jaderného výbuchu. Jen několik států na světě je schopno na základě snímků z družic a dat z infrazvukových systémů rozlišit mezi těmito jevy.
Představme si hypotetickou situaci, že by několikametrové těleso shořelo v atmosféře nad oblastí indického subkontinentu na začátku loňského roku, v době nejvíce napjatých vztahů mezi Indií a Pákistánem. Obě země by jej mohly považovat za jaderný útok druhé strany. O tom, že taková představa není úplně nereálná svědčí i meteor zaznamenaný ve Středozemí v červnu 2002. Energie uvolněná při jeho zániku byla srovnatelná s hirošimskou bombou. Dojít k této situaci o několik tisíc kilometrů východněji a o půl roku dříve, následky by mohly být nedozírné.
Meteorit s českým příspěvkem
I čeští astronomové přispívají ke studiu podobných jevů. V Astronomickém ústavu v Ondřejově je centrum celoevropské bolidové sítě kamer, které každou jasnou noc monitorují oblohu a jsou schopny zaznamenat meteory způsobené tělesy o rozměrech právě řádově metrů.
Posledním velkým úlovkem této sítě byl bolid zaznamenaný v Čechách, Německu a Rakousku 6. dubna 2002. Na základě výpočtů prováděných v Ondřejově se podařilo dokonce nalézt meteorit, tedy zbytek původních tělesa, který přežil průlet atmosférou a dopadl na povrch. Meteorit o hmotnosti 1,75 kg dostal název podle nedalekého zámku Neuschwanstein.