Město New York uzákonilo právo na nocování venku

Od roku 1979 je New York jedním z mála měst ve Spojených státech, která vyžadují od vlády, aby každému občanovi zajistila střechu nad hlavou. Zavedení práva na nocování venku je dalším z newyorských ojedinělých zákonů, které mají chránit obyvatele bez domova.

Návrh minulý měsíc schválila newyorská městská rada a starosta Eric Adams následně kývl, aby se stal zákonem. O situaci informoval deník The Guardian.

Newyorský veřejný ochránce práv Jumaane Williams, který nový návrh zákona představil, jej označil za „základní standard, morální a právní závazek, který musí město splnit pro zranitelné newyorské obyvatele bez přístřeší“.

Kromě práva na přístřeší a práva nocovat venku, zahrnuje norma také právo na tlumočníka či právo na umístění odpovídající genderové identitě člověka.

Cílem návrhu je bezdomovectví dekriminalizovat. To sice není přímo zákonem zakázáno, ale je různými způsoby omezováno. Většina parků na noc zavírá a platí také zákon, který zakazuje blokování chodníku či spaní na sedačkách metra.

I když má být norma k bezdomovcům vstřícnější, podle některých kritiků jim může naopak uškodit. Podtrhují, že návrh nezahrnuje jediné právo, které by podle nich problém skutečně vyřešilo, a to právo na dlouhodobé bydlení.

Například Eric Tars, právní ředitel Národního právního centra pro bezdomovectví míní, že lidé bez domova začnou přespávat na viditelnějších místech, kde budou čelit většímu nebezpečí a také budou více terčem kritiky od veřejnosti. A podobně to vidí i Deborah Padgettová, přední odbornice na bezdomovectví ze Silver School of Social Work na Newyorkské univerzitě.

„Je to smutná situace, kdy v podstatě žádáme úřady, abychom mohli spát v přírodě. Když se nad tím zamyslíte, proč by to mělo být právo? Právem by mělo být bydlení,“ podotýká Padgettová.

Podle údajů města bylo v květnu v New Yorku bez domova odhadem až 78 tisíc lidí. Úřady si to vysvětlují hlavně vysokým přílivem žadatelů o azyl a migrantů. Vysoké počty způsobily, že pro stávající bezdomovce začalo být těžší získat na noc přístřeší. Kapacity ubytoven byly vyčerpány a město tak muselo začít využívat i hotely a školní tělocvičny.

Problémem jsou i podmínky na ubytovnách, které přístřeší poskytují. Mnoho lidí se v nich necítí bezpečně, volí proto radši přespání v metru nebo na ulici. Podle Kryse Cerisiera z neziskové organizace Vocal-NY by se jim v tom nemělo bránit.

„Lůžka na ubytovnách nejsou vždy důstojná a bezpečná, a pokud se lidé v útulku necítí bezpečně, prostě tam spát nebudou,“ popsal problém.

Ubytovny také často bezdomovcům zakazují vlastní jídlo, a pokud nepřijdou před stanovenou večerkou, o své lůžko přijdou. I z těchto důvodů je pro ně často atraktivnější přespávat na veřejných místech.

Soud v USA už v roce 2019 rozhodl, že státy nesmějí lidem bez domova zakazovat sezení a spaní venku, pokud pro všechny z nich zároveň nejsou k dispozici lůžka na ubytovnách.

„Dokud neexistuje možnost přespání pod střechou,“ napsal jeden ze soudců senátu, „nemůže vláda kriminalizovat nemajetné lidi bez domova za to, že spí venku, na veřejném pozemku, na základě falešného předpokladu, že mají v této věci na výběr.“

Pokud tedy město lidem poskytne dostatek jakýchkoli lůžek, může přespávání na ulici dále kriminalizovat, i když není žádná záruka, že lůžka budou bezpečná a odpovídající potřebám lidí. I to je jedním z argumentů, proč má návrh zákona o právu nocovat venku smysl - zamezí situaci, kdy by bezdomovec stál před volbou, zda spát na nebezpečném místě, nebo být pokutován za nocování na veřejném místě.