Článek
Výzkumníci pracující pro Microsoft studovali v roce 2006 adresy třiceti miliard textových zpráv. Ukázalo se, že kteříkoliv dva lidé na světě jsou v průměru propojeni řetězem sedmi či méně známých.
Teorie, které se v angličtině říká "six degrees of separation" sice v roce 1993 vedla k natočení stejnojmenného populárního filmu, ale nedávno to začalo vypadat, že nemusí platit.
Jedná se o teorii z oblasti teorie grafů a dynamických sítí, které se mění v čase. Tyto teorie se prudce rozvíjejí od padesátých let a na významu nabývají zejména s rozvojem internetu. Poprvé byla testována v šedesátých letech na pokusu doručit bez pošty dopisy z Bostonu náhodně vybraným lidem z Nebrasky. K adresátům se dostali nanejvýš přes šest osob, jež se musely navzájem znát.
Podobný test ve filmové braži ukázal, že existují jedinci, kteří mají značné styky a přes něž jde většina propojení neznámých osob.
V lidstvu možná existuje stálá úroveň vzájemného propojení
"To, co pozorujeme, ukazuje, že v lidstvu možná existuje stálá úroveň vzájemného propojení. Lidé si mysleli, že to tak nějak bude, ale nám se podařilo ve velkém měřítku ukázat, že tato představa není jen výplodem lidové tvořivosti," řekl listu The Washington Post Eric Horvitz, jeden z výzkumníků pracujících na projektu.
Databáze, kterou zaměstnanci Microsoftu zkoumali, sestávala ze zpráv Microsoft Messengeru. Ty tvoří přibližně polovinu všech elektronických zpráv, které se po světě posílají. Dva lidé se považovali za známé, pokud si vyměnili alespoň jednu zprávu. Když pak Horovitz a Leskovec zkoumali, kolik lidí musejí zapojit, aby propojili všechny zprávy v databázi, ukázalo se, že průměrná délka řetězce byla 6,6 a 78 procent párů od sebe dělilo sedm či méně lidí.
