Matka Leonarda da Vinciho byla krásná kavkazská otrokyně, tvrdí historik

Písemnost vrací zpět „svobodu a lidskou důstojnost“ dospívající dívce jménem Caterina. Profesor Vecce tvrdí, že dívka byla Leonardovou matkou. Listinu totiž podepsal umělcův otec Piero da Vinci, právník z dobře postavené rodiny v bohaté Florencii.

„Notář, který Caterinu osvobodil, ji miloval ještě jako otrokyni, s níž měl dítě,“ tvrdí profesor, který o ní napsal knihu Úsměv Cateriny, Leonardovy matky.

„Otroci byli ve Florencii běžní, tak jako v jiných společnostech té doby. Když je přivezli do Itálie, pokřtili je a dostali nová jména. Caterina patřila mezi nejběžnější jména pro otrokyně,“ upozornil v listu The Daily Telegraph profesor Martin Kemp, přední znalec Leonardova života a díla, a dodal: „Víme, že Leonardův otec s otroky obchodoval.“

Z listiny, která vznikla sedm měsíců po Leonardově narození, vyplývá, že Caterina pocházela z Čerkesie na severovýchodním pobřeží Černého moře. Leonardo, považovaný dnes za čistě italskou osobnost, byl tedy jen poloviční Ital. Za jeho dob však o Itálii mluvili jen ti vzdělanější. Poloostrov zůstával až do 19. století rozdělen na řadu státečků a lidé svůj původ odvozovali spíše od místa narození a sociálního původu než od státu.

Vecce soudí, že Caterinu unesli z vlasti Tataři, kteří v té době ovládali stepi na jihu Ukrajiny a v Povolží. Zejména krymští Tataři prosluli nájezdy s cílem získat masy otroků. Ten, kdo Caterinu koupil, prodal zotročenou dívku nejdříve do Cařihradu, do roku 1453 křesťanského. Další prodeje ji zavály do Benátek a pak do Florencie.

Leonardovu otci se asi nelze moc divit, že mladé otrokyni propadl. Čerkesky měly po staletí pověst mimořádně krásných žen a vítaných ozdob harémů v osmanské říši i jinde. Dá se předpokládat, že této pověsti nedlužila nic ani Leonardova matka.

K velkému sociálnímu vzestupu jí to však nepomohlo. Pětadvacetiletý Piero da Vinci se sice do Catariny v roce 1451 zakoukal a zplodil s ní syna, pak se jí ale buď on sám, nebo jeho dobře postavená rodina rychle zbavili. Notáře čekal jiný, v očích jeho prostředí daleko vhodnější manželský partner.

Po Leonardově narození proto Catarinu provdali za řemeslníka z Vinci, s nímž měla ještě pět dětí. Nutno ale říci, že na románku s notářem, který podle Kempa plodil děti ještě v sedmdesáti, úplně neprodělala. Jednak byla osvobozena z otroctví, což ukazuje dokument objevený profesorem Veccem, a nadto dostala od notářovy rodiny věno.

Jiná věc je, jak pochodila s novým mužem. Její manžel Antonio di Piero Buti del Vacca měl totiž přezdívku L’Accattabriga, což znamená Svárlivec či Hašteřivec.

Už dříve se vědělo, že Leonardova matka se jmenovala Catarina. Dlouho se předpokládalo, že šlo o toskánskou venkovanku Caterinu di Meo Lippi. Podle jiné teorie byla sirotkem z Florencie. Před 14 lety napsal deník The Guardian, že Catarina byla otrokyní, ale s odvoláním na italské výzkumy jí přisoudil arabský původ.