Článek
„Krýgl není krýgl, ale celůvka, pivo je mast, nejsme v sále, ale liščí noře, nesedíme u stolu či tabuli, ale u tablic a uchazeči o vstup do cechu jsou fuxové nebo fuxie. K tomu je sedm členů prezidia, každý s jiným pojmenováním, adláti, contrário a řada dalších názvů či funkcí,“ vyjmenoval vrchní perkmistr Roman Sikora, který je jinak generálním ředitelem těžební firmy OKD.
Právě vrchní perkmistr Sikora měl tu čest dokončit přijetí adeptů do hornického cechu pasováním šavlí. Ještě předtím ale muselo pět mužů a jedna žena podstoupit tradiční přijímací rituál.
„Každý z nich se musí představit, říct nějakých pár vět, které ho nejlépe charakterizují, odpovědět na nějakou otázku, posilnit se na ex, otočit celůvku dnem vzhůru nad hlavou a skočit přes kůži,“ vysvětlil s tím, že když se někdo při řeči splete v tradičních názvech, je za to potrestán tím, že se posilní mastí. „Buď po diagonálu, což je do poloviny, nebo na ex,“ smál se.
FOTO: Důlní prostory, které jen tak ve světě neuvidíte. Historie štoly Johannes se vytvářela 400 let
Tradice je tradice
Skok přes kůži vychází z historie hornictví. „Kůže si horníci kdysi, když dělávali v nízkých slojích, přivazovali kolem pasu, a posouvali se na nich celou šichtu po zadnici, aby si ji nepoškrábali. A my přes ni teď skáčeme,“ vysvětlil Sikora, k čemu kůže havířům sloužila. Upozornil, že skok přes kůži OKD se koná vždy u příležitosti svátku svaté Barbory, patronky horníků.
„Úplně stejně to probíhá v Polsku, tam dokonce horníci v ten den nepracují – a probíhají tam úplně stejné ceremoniály jako u nás. Možná jsou v něčem trochu jiné, ale ta hlavní myšlenka a ten hlavní obsah jsou úplně stejné,“ ujistil vrchní perkmistr.
Podle Jana Kafky, předsedy Kroužku krojovaných horníků Barbora ze Stonavy, je dobře, že se hornické tradice udržují i v moderní době. On sám pamatuje skok přes kůži už před půlstoletím.
„Ta ceremonie je furt stejná; předpis, jak se má vést a jaký má mít průběh, neexistuje. Je to prakticky zábava pro horníky, aby po těžké dřině, co za ten celý rok odvádí, si odpočinuli, zazpívali, vyřádili se a odreagovali se od té těžké dřiny,“ nastínil s tím, že dřív chodili na skoky přes kůži jenom chlapi.
„Teď už se to změnilo – a chodí i ženský. Ale před takovými dvaceti třiceti lety to neexistovalo,“ řekl Kafka. Jedním dechem ale hned dodal, že horníkům účast žen nevadí. „Však ony taky dělají na šachtě, i když na povrchu. Takže do toho společenství horníků patří,“ uzavřel.
Zachránce holýma rukama vyhrabal devět mužů ze zlatého dolu
