Článek
„Krakonoš je pro nás srdcovka. Ať jde o vládce a ochránce hor nebo o trutnovské pivo,“ okomentoval Pánek letos třiadvacátý ročník Krakonošova maškarního reje.
„Vždycky to dopadlo. Poslední roky to ale pokulhává. Doba tomu nepřeje. Lidé se pořád za něčím honí ve snaze co možná nejlíp uživit rodinu. Čas na jiné věci jim nezbývá,“ podotkl.
Krkonoše se dříve jen hemžily pašeráky
Plejáda možná tuctu masek sahala od rovníkové Afriky přes Jamajku až po klasické krkonošské lyžníky.
„Svetr snad původem z Rakouska jsem koupil v sekáči za nějakých třicet korun,“ prozradil představitel pekaře, jenž kdysi po horských boudách rozvážel pečivo. Muž na prvorepublikových jasankách v tyrolském overalu a nůší plnou preclíků připomínal – spíš než pekaře – pašeráka, jimiž se onehdy Krkonoše jenom hemžily.
Spanilou Krakonošovu jízdu na rohačkách se zapřaženým financem v čele karnevalového reje doprovodila ústřední Hapkova melodie z filmu Krakonoš a lyžníci. „Že prej tu šel, šel kolem nás, po horských úbočích jak sníh a mráz,“ notovalo si karnevalové publikum.
Kdo ví, jak dlouho ještě rej bude
Tradici Krakonošova maškarního reje obnovil Spolek Krakonoš po osmileté přestávce v roce 1996. „Maškarní jsme si pamatovali jako teenageři. Řekli jsme si, že by bylo dobré tradici obnovit. Jenom nevím, jak ještě dlouho. Je nás čtrnáct, stárneme a pokračovatele ochotných věnovat spolku volný čas bez nároku na odměnu nevidím,“ míní Pánek.
Krakonoš přišel do Černého dolu poprvé začátkem 70. let minulého století, navázal na společenské akce původních obyvatel, odsunutých po druhé světové válce.
„V mezidobí se tady skoro nic nedělo. Maškarní proto všichni přivítali. Jenom jedna soudružka tehdy prohodila, že to má malý ideologický náboj. Bez náboje to hold nejde,“ připomněl jeden z pamětníků původního Krakonošova maškarního reje.