Lemurům se v olomoucké zoo daří

Vyžadovalo to však trochu štěstí. Třeba, když se samice postavila na zadní nohy. Její potomek se jí totiž pevně drží na břiše.

„Jeho pohlaví zatím neznáme, prospívá však dobře a již brzy by se mládě mělo přesunout na záda mámy, odkud bude koukat na svět zhruba do věku tří měsícům,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.

Olomoucká zoo chovala tento druh krátce již v 90. letech. Jednalo se o pár ze Zoo Lešná, který však neměl potomky. Před deseti lety pak bylo na Svatém Kopečku otevřeno nové chovné centrum lemurů kata, jehož základem byly tři samice z ostravské zoo a samec ze zoo v polské Opoli. „Od té doby se již u nás narodilo 38 mláďat,“ konstatovala mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.

Lemur kata obývá ve volné přírodě výhradně ostrov Madagaskar, kde žije v početných skupinách až o třiceti členech, kterým velí dominantní samice. Mezi jeho typické znaky patří dlouhý pruhovaný ocas, kterým udržuje rovnováhu při skocích. Většina lemurů, byť ne všichni, se na něm pyšní 13 černými a 13 bílými pruhy.

„Pohybuje se převážně v korunách stromů a je oproti jiným lemurům aktivní ve dne. Živí se zejména lesními plody, ovocem, semeny a výhonky stromů či hmyzem.,“ poznamenala mluvčí.

Lemurům dali jméno první Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy těchto zvířat, připomínající lidský nářek, někdy i zlověstné kvílení. Vzpomněli si přitom, že staří Římané nazývali duchy zemřelých „lemuros“. Slovo lemur tedy znamená noční putující duch.

„Lemuři mívají problémy s termoregulací. Za chladného počasí se k sobě tisknou, aby se zahřáli. Po ránu se snaží ohřát co největší plochu těla slunečními paprsky, sedávají otočení k vycházejícímu slunci s rozpaženými horními končetinami,“ doplnila Gronská, přičemž připomněla, že většině poloopic kvůli kácení deštných pralesů doslova mizí domov před očima a stávají se tak nejohroženější skupinou primátů na světě, doslova na prahu vyhynutí.