Hlavní obsah

Lebka z Indiana Jonese je výmysl

Právo, Alexandr Petrželka

Tajemnou mocí nadaná lebka, vytesaná z jediného kusu křišťálu, jež je hlavní proprietou posledního filmového trháku o Indiana Jonesovi, je novodobý výmysl. Žádná z tuctu těchto lebek, chovaných v prestižních světových muzeích i soukromých sbírkách, není starší než jedno století, tvrdí zpráva v magazínu Journal of Archaeological Science.

Foto: Profimedia.cz

Lebkám mnoho lidí přičítalo nadpřirozené schopnosti. Psal o nich například i Arthur C. Clarke.

Článek

Celá záležitost s lebkami se zrodila nepochybně v hlavách podvodných archeologů a starožitníků na přelomu 19. a 20. století. Nehledě na to, že ani jedna ze známých lebek není přesně archeologicky zdokumentována, v žádné mezoamerické předkolumbovské civilizaci neexistoval kult či legenda křišťálové lebky.

„Dělali je někde v garáži“ „Až na dvě – v Britském muzeu a washingtonském Smithsonian museum – se objevily teprve v 60. letech minulého století s hnutím New Age,“ připomněl Ian Freestone z univerzity v britském Cardiffu, který s Margaretou Saxovou z londýnského muzea podrobili britskou i americkou lebku detailnímu zkoumání.

Řemeslníci starých civilizací byli velmi precizní

„Některé lebky vypadají docela věrohodně, některé ale musely být vyrobeny kutilským nářadím někde v garáži,“ dodal Freestone. „Padělatelé si zřejmě mysleli, že čím hrubší jejich výtvor bude, tím se bude zdát autentičtější – to je samozřejmě nesmysl, protože řemeslníci starých civilizací byli velmi precizní, neměli sice moderní nářadí, ale odváděli dobrou práci.“

:. Křišťálové lebky mají morfologicky jinou charakteristiku, než by měly ty starověké.foto: Profimedia

Oba vědci zkoumali lebky z Londýna a Washingtonu elektronovým mikroskopem a rentgenovou difrakcí. Zjistili, že artefakty vznikly opracováním jediného kusu křišťálu rotačním kotoučem.

Jako brusné médium byl u londýnské lebky použit korund nebo diamant, u americké pak karborundum (syntetický karbid křemíku, používaný teprve necelých sto let).

Pochybný původ lebek

Mayové a Aztékové ale své objekty z obsidiánu brousili pomocí kamene a dřeva a jejich plastiky s tematikou lebky mají morfologicky jinou charakteristiku. Stopy původu britské lebky se ztrácejí u francouzského starožitníka Eugene Bobana. Ten ji údajně získal koncem 19. století v Mexiku, neměl však o tom žádný doklad, a velmi podobnou věnoval později i muzeu v Paříži.

Americká lebka se na veřejnosti objevila teprve v roce 1992 jako anonymní dar s psanou informací, že byla zakoupena v Mexiku roku 1960. Z přísně vědeckého pohledu tak jde od samého počátku o bezcenné předměty. To ale nebránilo, aby jim lidé nepřisoudili nadpřirozené schopnosti.

Související témata:

Výběr článků

Načítám