Kožíšek si daruje Divadlo kouzel

Právě tak přibližuje svoji inspiraci mág, který vystudoval kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Právě Japonsko, kde získal v roce 1996 titul mistr světa na světovém poháru bavičů v Tokiu, mu je velmi blízké. "V Japonsku totiž všechno musí fungovat na vteřinu přesně. A právě o tom je také kouzelnické řemeslo."

V novém divadle se diváci mohou těšit vedle kouzelnických představení i na hostující divadelní komedie s našimi předními herci a také na zábavné pořady s populárními osobnostmi. "Atmosféra divadla bude magická a iluzorní," podotýká.

Součástí divadla bude i expozice starých kouzelnických rekvizit a dobových plakátů. "Pokud si sáhnete na kouzelnickou hůlku nejslavnějšího kouzelníka všech dob Harryho Houdiniho, prý se vám splní vaše tajné přání," prozrazuje se záhadným úsměvem na rtech Pavel Kožíšek, který si před více než čtyřmi měsíci vykouzlil se svojí přítelkyní Lucií Panošovou syna Matyáše.

Asi to, co je důležité v každé branži. Být originální. Odlišit se. Jako každý jsem zpočátku studoval zahraniční kolegy, své vzory. Tehdy i u nás začínal být populární David Copperfield, tak v televizi chtěli zkusit, abych vystupoval jako on. Nalíčili mě, udělali velké obočí, mystický výraz a měl jsem důstojně vyjít ze dveří v obláčku kouře. Pochopitelně se mnou to nešlo. O mystickém výrazu se nedalo ani mluvit. Každý člověk je jinačí, a proto jsem se snažil hledat svůj styl. Nakonec je asi vždy nejlepší být svůj a nikoho nehrát. Má představení nejsou mystická. Snažím se o to, aby byla zábavnější.

Jednak s kolegy ze zahraničí si vyměňujeme svoje nápady a zkušenosti. Kouzla jsou ale také pochopitelně zbožím. Platí na ně autorská práva. Ve světě je i několik specializovaných firem, které se zabývají pouze vymýšlením nových kouzel. Potom je kouzelníci kupují. Kouzelník si také vymýšlí a upravuje současná kouzla k obrazu svému. To znamená, že třeba divák na jevišti vidí obdobný princip kouzla s odlišnými efekty. 

Taky. A třeba jsem si vymyslel i kouzlo, které jsem považoval za úplnou bombu. Pak jsem se dozvěděl, že to už před 25 lety předváděl ten a ten. Já jsem se podivoval, jak je to možné, když jsem to nikde neviděl. Člověk má pocit, že vymyslel něco nového, ale ono už to tady bylo. Je to stejné jako v jiných uměleckých branžích.

Když jsem začínal na kouzelnických festivalech, tak to byl jeden starší profesionální kouzelník. Dal mi to nejcennější. Neučil mě žádné triky, ale učil mě naopak něco, čemu říkal kouzelnické myšlení. To je to nejdůležitější. Dával mi rady, jak pracovat s divákem. Jedna věc je samozřejmě zvládnout technicky řemeslo, ale pokud chcete být dobrý, tak musíte umět právě to něco víc. 

Moderní magie je především velká divácká show. Pro dnešního diváka, kterého neohromí počítačové triky, kdy není problém, že mizí budovy a celé kontinenty, je důležité vidět všechna kouzla na vlastní oči a moci si je takřka osahat. Proto je v současnosti ve světě taková obliba živých kouzelnických vystoupeních. 

Absolutně ne, protože by potom ztratila ten zdravý laický odstup. Vzhledem k tomu, že patří k mým prvním kritikům a vím, že má na to zdravý názor, tak nemůže vědět, jak se kouzla dělají. Ale nedá jí to a stále se snaží na jejich princip přijít. 

Snažím se mu maximálně věnovat a užít si tatínkovskou roli. V poslední době ale moc nestíhám, a tak mám stanovený plán takzvaných rodinných dnů, kdy se věnuji pouze Matýskovi a přítelkyni. Bohužel, těch rodinných dnů není zas tolik, kolik bych si sám přál. V každém případě je Matýsek určitě to nejlepší kouzlo, které se mi povedlo.