Článek
Je všeobecně známo, že naše Země má jediný vlastní měsíc - Měsíc. Do její blízkosti se dostávají ještě další kosmická tělesa zvaná blízkozemní planetky. I ty se ovšem na svých drahách pohybují do značných vzdáleností od Země a v jejím okolí stráví jen krátký čas.
Ne ovšem všechny. Je tu několik planetek, které obíhají kolem Slunce po dráze podobné dráze naší planety. Takovým tělesům se říká "spolu-obíhající". Jejich nejlepším případem je planetka nesoucí označení 2002 AA29. Tato drobná planetka o průměru jenom 60 metrů byla objevena 9. ledna loňského roku během automatické prohlídky oblohy prováděné dalekohledem LINEAR.
Už brzy po jejím objevu se začalo ukazovat, že její dráha je poněkud netypická. Při pohledu ze Země připomíná koňskou podkovu, kterou planetka proběhne každých 95 let. A právě v tomto časovém intervalu se také přibližuje k naší planetě. K jednomu takovému přiblížení dojde ve středu 8. ledna ve 20 hodin našeho času. Planetka se k Zemi dostane na vzdálenost 5,9 miliónu kilometrů, což je asi 15krát dále než vzdálenost, ve které obíhá Měsíc. Vzhledem k malým rozměrům bude ovšem pozorovatelná pouze velkými dalekohledy.
Okamžik přiblížení je velmi zajímavým momentem v životě planetky. Ke srážce obou těles nedojde, ale kombinací gravitačních sil Země a Slunce bude planetka přesunuta na dráhu, která je nepatrně bližší Slunci, než je dráha naší planety. Bližší zároveň znamená rychlejší. Země tak začne za planetkou zaostávat a vzdálenost mezi oběma tělesy bude narůstat. Jelikož se obě pohybují po téměř kruhové dráze kolem Slunce, po 95 letech planetka Zemi "dožene". A nesrazí se s ní ani tentokrát. Nastane opačný jev než v roce 2003. Planetka se přesune na dráhu vzdálenější od Slunce a tentokrát to bude Země, která se začne kolem naší hvězdy pohybovat rychleji a planetce unikat. Sledujeme-li tento pohyb v souřadné soustavě spojené se Zemí, vypadá dráha planetky jako podkova se Sluncem uprostřed a Zemí v mezeře.
Tento koloběh má v určitých časových intervalech mimořádnou mezihru. Výpočty ukázaly, že v roce 2600 nastane situace, kdy malá planetka začne kolem Země opravdu obíhat. Země tak získá jakýsi pseudoměsícem. Nebude to ovšem skutečný, druhý měsíc. Zemi bude totiž obíhat v příliš velké vzdálenosti a hlavně, bude stále pod kontrolou gravitačního pole Slunce. Tento stav je navíc dočasný, protože po dalších zhruba 40 letech se vše vrátí k "normálnímu" stavu. Pohled zpětně do historie ukazuje, že k podobné situaci došlo i v letech 550 až 600 a znovu opakovat by se měla i po roce 3880.
Ve Sluneční soustavě je známo více případů, kdy planetky obíhají Slunce po drahách podobných drahám planet. Nejtypičtějším případem jsou tzv. Trojané, tedy planetky, které pohybují 60 stupňů před a za Jupiterem. V okolí těchto bodů je gravitace Jupitera a Slunce v rovnováze a tudíž se zde stabilně drží asi 400 těles. Rovněž u Marsu bylo zjištěno devět podobných případů. Teoreticky je možné, že i Země má takové průvodce, dosud však nebyl žádný z nich objeven. Planetka 2002 AA29 je trochu jiný případ. Už v polovině 90. let byla objevena planetka Cruithne s podobným chováním, ale její dráha není tak blízká dráze Země jako AA29.
Planetka pohybující se po dráze podobné dráze naší Země by měla být relativně snadno dosažitelná kosmickými sondami či dokonce pilotovanými loděmi. Však už se také objevily první spekulace o tom, že by mohla být první objektem po Měsíci, po jehož povrchu by se mohly astronauti. Nabízí se i možnost těžby surovin na podobném tělese či jeho permanentní zachycení v blízkosti Země, aby mohlo být důkladně studováno. Což je samozřejmě otázkou vzdálenější budoucnosti.