Článek
Za druhé světové války byla cínová ruda pro výrobu zbraní strategická. Nacistický vůdce Adolf Hitler chtěl mít továrnu na zpracování této suroviny nejlépe na německém nebo na jednom ze zabraných území. Pověřil tedy své inženýry, aby našli zdroje cínových rud. Vhodná lokalita se našla právě v Krušných horách – Sauersack.
„Tento důl pracoval od února 1940, kdy jsou v účetních knihách zaznamenány první operace. Svou činnost ukončil 1. května 1945. Zajímavostí je, že nezpracovaná ruda v době, kdy se sem blížily spojenecké armády, zůstala zde v areálu,“ popsal Novinkám geolog Petr Rojík.
Jednalo se o rozsáhlý areál, jehož základem byly doly. Ty se nacházely v několika lokalitách v okolí. Do zpracovatelského závodu byla ruda dovážena podzemními chodbami, kde byla rovnou přebírána převážně sovětskými a francouzskými zajatci. V hlavní budově pak byla samotná úpravna rudy.
Ke zpracování je zapotřebí velké množství vody. V okolí se tedy vybudovaly dvě přehrady, které jsou nyní součástí národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště. Voda, která putovala do úpravárenského procesu, se recyklovala.
„K recyklaci sloužil kruhový bazén na zahušťování kalů. Betonovým žlábkem odtékala voda do výrobny. Na dně bazénu se mezitím hromadil kal, který se musel čas od času vybírat,“ popsal geolog.
Areál byl rozdělen do několika sekcí. V jedné byli ubytováni váleční zajatci, kteří v závodu pracovali.
„Byli zde nejprve Francouzi a po otevření východní fronty přibyli zajatci z Ruska, Ukrajiny, Polska a podobně. Celkem v továrně pracovalo až 366 válečných zajatců. Byli tu ale také civilisté, němečtí inženýři a další specialisté. Dohromady zde tedy pracovalo kolem sedmi set pracovníků,“ řekl Rojík.
Dodnes jsou v lesích vidět sklepy a základy budov, ve kterých zajatci žili. „Tábor byl maskovaný, pravděpodobně aby nebyl vidět z letadla. Střechy byly obloukovité a zarostlé drnem. Zajatci pak žili převážně v podzemí,“ uvedl Rojík.