Koně pro krále. Hřebčín prodal na dánský královský dvůr už čtyřiatřicet běloušů

„Nic prestižnějšího pro hřebčín není,“ říká ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem Jiří Machek.

Hřebčín je již 30 let dvorním dodavatelem ceremoniálních koní na dánský královský dvůr. Plemeno starokladrubského koně bylo speciálně vyšlechtěno pro účely zapřahání při slavnostních příležitostech. Vyznačuje se například tím, že starokladrubáci mají vysokou akci předních nohou, tedy že je zdvihají hodně nahoru.

Letos s sebou Dánové přivezli i vlastního veterináře, který si koně zevrubně prohlédl na místě. „Prohlíželi jsme exteriér, oči, zkoumali jsme také charakter, ten je pro nás velmi důležitý. Koně se budou účastnit velkých akcí pořádaných královským dvorem. Musí být odolní vůči hluku, nesmí se bát projít kolem hrajícího orchestru,“ popisuje dánský královský podkoní Niels Randløv.

Rentgenové snímky nohou byly samozřejmostí. A ještě jednu záruku požadoval – aby koně co nejdříve získali pouze bílou barvu. Starokladrubští bělouši se rodí jako vraní, jak stárnou, tak takzvaně vybělují, tedy přeměňují barvu na bílou. Některé rodiny umí vybělovat rychleji. Dánové zkrátka nechtějí, aby královský kočár táhl byť jen grošovaný kůň.

Naučit koně nevnímat ruch, s tím vším se počítá i při výcviku, který koně dostávají v Kladrubech. „Nesmí je rozházet projíždějící nákladní auto, koně jsou zvyklí na ruch. Silnice u nás jsou úzké, se zapřaženými koňmi v kočáře se i s velkými auty potkáváme poměrně natěsno. V Dánsku se koně budou pohybovat přímo v centru, teď se jim zkušenost z Kladrub bude určitě hodit, “ říká česká vozatajská jednička Jiří Nesvačil junior, který v Kladrubském hřebčíně pracuje.

Koně v hřebčínu Dánové vybírali dva dny. Nabízená zvířata jim zaměstnanci nejprve přivedli na předváděcí desku, kde se posuzuje exteriér zvířete. Dále Dánové zkoumali mechaniku pohybu prodávaných koní. Pak viděli valachy, jak se chovají, když na nich jezdí člověk. Sledovali, jak bělouši dokážou spolupracovat, když jsou zapřaženi v kočáře a musí fungovat vedle jiných koní. Pětičlenná výprava nakonec ukázala na dva ze čtyř mladých běloušů.

„Do Dánska jsme prodali dva čtyřleté valachy Generalissimus Sadera XLVIII-25 a Sacramoso Equiletta XXI-6. Mají za sebou roční základní výcvik jak v tahu, tak pod sedlem. V Dánsku je pomalu budou připravovat na službu u královského dvora, jízdárna je přímo uprostřed královského paláce v Kodani,“ řekl Machek. Hřebčín prodal doposud do Dánska 32 běloušů, s těmito to je již 34 koní. O tom, kolik hřebčín za dva prodané starokladrubáky utržil, mluvit nechtěl. Pohybuje se však v řádech statisíců.

„Spolupráce trvá 30 let, je to průměrně jeden kůň ročně. Naše vztahy už beru jako přátelské,“ říká Machek. Kromě dánského královského dvora, dodává hřebčín starokladrubské koně také švédské národní gardě.

Krátce po šesté ranní jsou oba koňští mladíci naloženi a opouštějí hřebčín. „Pokud vše dobře půjde, budou mezi šestou až osmou večerní v novém domově. „Bude záležet na tom, jak rychle se nám podaří projet Německem. Od toho se pak odvíjí, jaký trajekt stihneme, jestli dřívější, nebo až ten pozdější,“ dodává Niels Randløv.

Hřebčín ročně prodá 50–70 koní. Podle ředitele Machka zájem o starokladrubské bělouše, ale i vraníky trvá. „Z 80 narozených hříbat si do chovu ponecháváme kolem dvaceti. Jejich využití je jak do zápřahu, tak pod sedlo, někdo je kupuje pro soutěže spřežení, jiný zase shání hodného koně, kterého potřebuje do kočáru, v němž vozí svatby,“ říká Machek. Cena za staršího starokladrubského koně se pohybuje v řádech desítek tisíc, za kvalitního koně pro sportovní využití už musí majitel sáhnout pro statisíce korun.