Článek
V roce 2010 kojoti překročili Panamský průplav a to jediné, co jim brání proniknout do Kolumbie, je hustý pás pralesa známý jako Darién. Fotopasti už je zachytily, jak k tomuto místu směřují.
„Myslím, že by si nikdo nevsadil na to, že se kojoti nakonec nedostanou do Jižní Ameriky,“ říká ekolog Severokarolínské státní univerzity a Muzea přírodních věd Roland Kays. „Kojoti patří mezi nejpřizpůsobivější zvířata na planetě.“
Aby pochopili postup těchto prohnaných poutníků, prošli Kays a jeho absolvent James Hody tisíce muzejních sbírek, fosilních nálezů, vědeckých zpráv a záznamů skupin na ochranu přírody, a s jejich pomocí vystopovali pohyb kojotů 10 000 let zpátky.
Výsledné mapy, které zveřejnili v odborném časopise ZooKeys, ukazují, jak vědci dosud podceňovali historické rozšíření těchto houževnatých psovitých šelem. Tyto mapy také poskytují podklady vědcům, kteří hledají odpovědi na otázky, co se stane, když do přirozeného prostředí vstoupí nový predátor a jak evoluci kojotů ovlivnila hybridizace, tedy mísení s dalšími druhy.
Odolali snahám o vyhubení
Před nejméně 10 000 lety žili kojoti na loukách, prériích a pouštích od řek Mississippi a Ohio na východě až po Kalifornii na západě. Ovšem po roce 1900 se kojoti začali přesouvat prakticky všemi směry do zalesněných oblastí. Do 20. let 20. století se dostali až na Aljašku a do 90. let na východní pobřeží USA.
Navzdory snahám o jejich vyhubení se těmto zvířatům podařilo do roku 1950 rozšířit oblast svého výskytu nejméně dvojnásobně v porovnání se všemi ostatními severoamerickými masožravci za stejné období.
O jejich rozmach se postaralo dílem čím dál větší roztříštění lesů na úkor zemědělské půdy, společně s vyhubením predátorů jako jsou vlci, pumy a jaguáři. A protože se někteří kojoti spářili s vlky nebo psy, u výsledných hybridních jedinců se vyvinuly znaky, které jim pomáhají adaptovat se v novém prostředí.
Doktor Kays si myslí, že to byly právě vlčí geny, díky nimž někteří kojoti dorostli větší velikosti a dokázali se rychleji rozšířit na severovýchod USA. Zatím není jasné, co kojotům daly psí geny – kromě toho, že se někteří z nich více podobaní německým ovčákům.
Nejsou jediní
Zůstávají také další záhady – například jak se kojoti tak rychle rozšířili na Aljašku a severozápad, kde jsou lesy stále relativně nedotčené a plné vlků a pum amerických?
Kojoti přitom nejsou jedinou šelmou, která by v dohledné době mohla přejít z jednoho kontinentu na druhý. Jihoamerická psovitá šelma maikong už se dostala do Panamy a míří na sever. Pokud se dostanou kojoti do Jižní Ameriky, bude to poprvé za tři miliony let, co si tyto kontinenty vymění predátory. A nikdo netuší, co to s sebou přinese.
„Je to něco, na co bychom měli pohlížet jako na přirozenou expanzi, což je dobrá věc, anebo to máme vnímat jako invazivní druhy, což je špatné?“ ptá se Kays. „V mnoha ohledech jde ale jen o filozofickou otázku, protože s tím tak jako tak nemůžeme nic dělat,“ dodává.