Článek
Otec Wolfgang Kestermann přiznal, že ačkoliv ho před započetím mše zachvátila trochu nervozita, byl pak potěšen, jak se všechno vydařilo. "Bylo to poprvé, co jsem sloužil mši, při níž nebyli středem pozornosti lidé. Místo toho jsem se soustředil na požehnání jejich mazlíčkům a jsem rád, že mohu konstatovat, že se všichni chovali vzorně. Rozhodně to budu opakovat," liboval si.
Veterinář Wilfried Brach-Virnich, člen tamní kongregace, v jehož hlavě se nápad vylíhl, je toho názoru, že není důvod, proč by zvířátka neměla dostat požehnání a neměla být připravována na posmrtný život. "Koneckonců, každý milovník zvířat si určitě přeje, aby existoval ráj, v němž se sejdou lidé i zvířata," míní.
Šedesátiletá Gabriele Kruziusová, která na mši přivedla svého psíka Lilli, je nadšená. "Je to skvělá myšlenka. Nechodím do kostela pravidelně, ale tuhle příležitost jsem nechtěla propást," říká.