Článek
Je to jeden z experimentů, u kterých si možná říkáte, proč se vlastně dělají. Japonští vědci zkoumali, jak je možné, že zástupce broučí čeledi vodomilovitých zvládne přežít, když ho spolkne skokan černoskvrnný, a vyjít bez úhony druhou stranou.
Oba tvorové se v přirozeném prostředí potkávají v Japonsku na zavodněných rýžových polích. Zatímco skokan černoskvrnný jinak žije také na Korejském poloostrově a v Rusku, vodní brouk se vyskytuje také v Austrálii. Výzkum vědců Univerzity v Kóbe se zabýval tím, jak vodní brouk dokáže projít trávicím ústrojím žáby.
Symbióza na rýžových polích
Japonští vědci zjistili, že jiní brouci tuto schopnost nemají a žába je normálně zhltne. Vodomil však skokanem projde, jako by si vyšel jen na zajímavou vycházku. Poté, co broukovi vědci namazali nohy voskem, už ale bylo všechno jinak a žába ho pozřela. I tak to ale pro ni nebylo snadné sousto. Skokan tohoto vodního brouka trávil až 150 hodin.
Regimbartia attenuata má schopnost, kterou vědci nazvali „aktivním únikem“. Je totiž schopen pomocí svých nohou projít trávicím traktem většiny tvorů. V případě procházení skokanem mu to trvalo většinou zhruba šest hodin, ale rekordní zaznamenaný čas, který japonští vědci naměřili, je pouhých 7 minut.
Tito brouci se běžně v přírodě považují za škůdce v rybích líhních, ale na rýžových polích v Japonsku právě se skokanem černoskvrnným vytvořili symbiotickou dvojici. Podle vědců totiž právě aktivní snaha brouka o průchod trávicím traktem umožňuje skokanovi lepší vyprazdňování.