K opicím zásadně bez opice, dobře vědí v plzeňské zoo

„Kdo ji má na Nový rok, většinou silvestra prostě neslaví,“ konstatuje zooložka Lenka Václavová, která má v zoo na starosti šelmy a opice. „Bere ho jako úplně normální den. Většina zaměstnanců totiž dojíždí autem, navíc jim začíná směna brzy, v šest ráno.“

Její kolegyně Miroslava Palacká - ta zodpovídá za kopytníky - přidává další úhel pohledu: „Naše práce je tak namáhavá, že si ošetřovatelé prostě nemohou dovolit přijít fyzicky indisponovaní. Kromě toho každé zvíře na opilého člověka reaguje.“

Silvestr není pro zvířata zábava, ale stres. I pro ty z plzeňské zoo, zahrada leží u sídliště Vinice. „Ohňostroje a petardy jsou velký problém,“ připouští Palacká, „zvířata děsí světla a rány, už jsme našli ve výběhu i zbytky nějaké světlice. Kopytníci reagují útěkem, mohou se zranit nebo zabít o plot. A když je necháme uvnitř, tak o to spíš mohou přijít k úrazu.“

Šelmy i opice ošetřovatelé pro jistotu do zázemí zavírají. Přitom třeba zdejší šimpanzi by teoreticky měli být zvyklí na ledacos. Nedaleko jejich pavilonu je totiž amfiteátr, kde se mimo jiné pořádá metalový festival. „Jenže mají ozvučení na takové úrovni, že se hluk příliš nešíří. Navíc hudbu snášejí zvířata daleko lépe než výbuchy rachejtlí,“ upřesňuje Václavová.

Představa, že zvířata v zoo dostanou třeba na Štědrý den nějaké přilepšení, je lichá. „Mají stanovené dávky, dostávají vše, co potřebují,“ vysvětluje Palacká, „jakýkoliv pamlsek navíc, třeba i utržená tráva, jim může ublížit.“

Zooložka připouští, že obyvatelé zahrady dělají všechno pro to, aby od lidí nějakou tu dobrůtku vyžebrali: „Nejhorší je to u domestikovaných zvířat na statku. Jakmile si spojí, že návštěvník rovná se krmení, tak dělají všechno pro to, aby zaujala jeho pozornost.“

Pro ošetřovatele, kteří chodí do výběhů mezi zvířata, proto platí striktní pravidla. „Žádné krmení, žádné chuťovky po kapsách. Jinak to nejde. Pokud by se zvířata naučila, že něco od ošetřovatele dostanou, chtěla by to pak stále. A kdyby nic nedostala, mohla by si to chtít vynutit, a je tady problém. Takže krmení se dává do výběhu jen ráno před příchodem zvířat, pak už ne,“ konstatuje Palacká.

Ošetřovatelé nabízejí zvířatům jiné rozptýlení, říká se tomu enrichment. „Pro opice třeba vyrábíme proutěné košíky - schováme do nich potravu a je na nich, co s nimi udělají,“ připomíná Václavová. Dále říká: „Nebo lvům pověsíme velký kus masa. A oni si pak musejí v té své rodině vypořádat, kdo půjde první, kdo musí počkat. Pak je krásně vidět, jak tam fungují vazby. Samec jde většinou první, ale někdy to přenechá ostatním.“

Nad všechny vychytávky je ale mládě. „Každou skupinu neskutečně spojuje, nemá komplexy, kamarádí s každým, pro jakékoli zvíře je tím úplně nejvíc,“ uzavírá Václavová. Tato radost má už brzy nastat u šimpanzů, potomka totiž čeká samice Maria.