Článek
"To je něco jako tobogán, ne? Není čeho se bát!" dělal Jirka ramena ještě před tím, než skupina, která s ním do Slovinska odcestovala, dorazila k potoku Sušci, pramenícího vysoko v Alpách. Ve slovinských vápencových skalách vyhloubil neopakovatelné koryto, které je jak stvořené pro nadšence canyoningu
Jirka se ale zapotil už ve chvíli, kdy v neoprénu musel po svých zdolat výškový rozdíl zhruba tři sta metrů. Když po tři čtvrtě hodině ostré chůze do prudkého kopce ulehl zmožený do trávy, netušil, co ho ještě čeká. "Mám strach z výšek," prozradil herec před pár dny. A právě přelézání po úzké cestě na skále, pod níž byl dvacetimetrový sráz, byl moment, při kterém se Jirkovi nejvíce během půldruhé hodiny zdolávání dvou kilometrového kaňonu zatmělo před očima.
Jakmile překonal svoji panickou hrůzu z výšek, sjíždění skalních tobogánů a skluzavek, skákání do tůní a lagun už pak pro něj byla jen hračka. Před každým skokem se jen pomodlil, zavřel oči a vrhl se do neznáma. Bonbónkem na dortu pro něj bylo konečné sjíždění dvanáctimetrového vodopádu.
"Ty vole, to není možné, tohle jsem nemohl sjet," byla první slova, která ze sebe vysoukal, sotva vystrčil hlavu z vody a podíval se směrem k místu, které právě překonal. "Nejsem si jistý, jestli jsem se z toho i nepo..... To se uvidí, jaké mě čeká překvapení, až sundám neoprén," prohodil s blaženým úsměvem na rtech.
Podle Michala Pokorného Jirka spolu s celou partou statečně zdolali místa, která zrovna nepatří mezi nejjednodušší. "Když tu byli jiní, daleko ostřílenější sportovci, mnohdy neodhadli své síly při zdolávání závěrečného, dvanáctimetrového vodopádu. Měl jsem tu chlapa jako horu a ten neovládl své emoce a strachy se rozplakal jako malé dítě," líčí Michal své zážitky s jinými nadšenci.
Jak říká, dost často se při canyoningu na Sušci stává, že z lidí počáteční nadšení velmi rychle vyprchá a po pár metrech si to rozmyslí a zabalí to. "Zašprajcnou se a už nechtějí cestu potokem podstoupit dál," tvrdí Michal s tím, že pak je instruktoři musí velmi složitě z kaňonu vytahávat pomocí lan.
"Když jsem do toho šel, strach jsem neměl. Teď, kdybych měl canyoning podstoupit znovu, už bych měl trochu obavy, protože bych věděl, co mě čeká," přiznal se později Jirka.