Článek
Který z těchto sportů tě nejvíce nadchnul?
Určitě canyoning, protože to je sport, který si už asi nikdy nezkusím. Navíc jsem se při něm překonal natolik, že už to snad víc ani nejde. Dokázal jsem porazit svůj strach nejen z hloubky, ale i z výšek.
Přiznal jsi se, že z výšek máš hrůzu. Když jsi při canyoningu přecházel po úzké cestě na skále, kde pod tebou bylo dvacetimetrové propadliště a pak jsi musel skočit do vody, neměl jsi chuť to zabalit?
Měl, ale zafungovala davová psychóza, kdy všichni z naší party kupodivu skočili a já si nedovolil být jediný, který to nezvládne.
Všimla jsem si, že předtím, než jsi se při canyoningu vrhnul do posledního dvanáctimetrového vodopádu, tak jsi se pomodlil...
V takových chvílích mi nezbývá nic jiného, než se obrátit na vyšší instance. No a vidíš, přežil jsem to.
Teplota řeky Soči, ve které ses za poslední tři dny několikrát vykoupal, byla tak maximálně deset stupňů. Neměl jsi z toho šok?
Byla to asi ta nejhorší věc. Jakmile člověk spadne do ledové vody, tak veškeré výšky, rychlosti sjíždění vodopádů a silný proud je pak to vedlejší. Je fakt, že během těchto tří dnů se ze mě stal otužilec (smích).
Napadly tě ve Slovinsku nějaké hlášky typu: Stříkej (což byla ústřední hláška filmu Snowboarďáci - pozn. red.), které by se daly použít do připravovaného snímku Rafťáci?
Zvukaře Romana Čapka tady napadlo: Tam kde paragáni pláčou, rafťáci skáčou. Přišel na to ve chvíli, kdy nám Michal Pokorný - náš průvodce vodními sporty - vyprávěl, jak se před dvanáctimetrovým vodopádem při canyoningu víc chlapů - právě paragánů - strachy rozbrečelo a odmítlo se do kaňonu vrhnout. Klidně by se podle mě do filmu dalo taky použít: Ni panika. To je slovinsky - Bez obav. Od místních instruktorů jsem to tu slyšel několikrát.
Zmínil ses, že v sobě objevuješ skrytou touhu po adrenalinu. Už víš, co to adrenalin je?
Určitě! Málem jsem se tu adrenalinem předávkoval. Kdo nezažil canyoning, neví, co adrenalin je (smích).