Článek
Na veselého staříka s bujným prošedivělým plnovousem jsem narazil nedaleko městečka Kittilä, blízko u poměrně známé Snow Village, která tu vyroste každou sezonu ze sněhu a ledu. Jen tak pro představu, toto místo se nachází zhruba 150 kilometrů nad severním polárním kruhem a teploty se tu o předvánočním víkendu propadly až pod minus 20 stupňů Celsia. Pro Čecha krapet zima.
Bodrý dědeček tu zrovna rozdával radost dětem, které sem přijely z různých koutů světa jen kvůli němu. Proces je takový, jak jej znáte z hollywoodských filmů. Děti čekají na Santu ve frontě, a když na ně přijde řada, vyhoupnou se mu na klín. Pak se ho ptají na nejrůznější otázky a mimo jiné mu také řeknou, co by si přály najít pod stromečkem. A jak už to tak bývá, rodiče stojí s nastraženými sluchovými receptory nedaleko.
Věřím, že příroda, o kterou je dobře pečováno, je jeden z nejkrásnějších darů, které můžeme předat dalším generacím.
Jak hodnotíte letošní předvánoční shon? Je to pro vás náročné období?
Ne, jsem na to zvyklý. Vždyť dělat radost dětem je to nejhezčí, co si může člověk představit. Víte, lidé často říkají, že mám náročnou práci. Když ale slyším slovo „práce“, tak se musím smát. Přes Vánoce mám napilno, ale to, co dělám, mám ze všeho nejradši.
Sobi jsou v neustálé pohotovosti.
Za polární kruh za vámi jezdí děti z celého světa. Jaké jsou jejich nejčastější reakce, když vás poprvé uvidí?
Setkání se Santa Clausem děti vnímají jako velkou a emotivní událost. Mnohé z nich se stydí natolik, že se mě zapomenou zeptat na všechny otázky, které měly předem připraveny, a jen na mě nevěřícně zírají. Ať už jsou ale děti menší nebo větší, pokaždé z nich čiší obrovská radost.
Podělil byste se o nějakou legrační scénku, která se vám letos při setkávání s dětmi přihodila?
Mé malé návštěvníky vždycky nesmírně pobaví, když jim řeknu, že si pamatuju jejich rodiče či prarodiče coby děti, které byly na mém seznamu mezi těmi hodnými.
Sob v Laponsku
A co jejich přání? Jsou si všechna hodně podobná, nebo vás některá z nich čas od času překvapí?
Jsou velmi obdobná. Povětšinou jde o hračky všeho druhu. U dětí z Velké Británie je ale letos jednoznačně nejžádanější takový ten sliz... (smích)
Vaším domovem je Laponsko. Co se vám za polárním kruhem líbí nejvíce?
Vždycky jsem měl blízký vztah k přírodě, která je zde úchvatná. Trávím spoustu času v lese s elfy, občas jedu na projížďku se svými soby, jindy zase zapřáhnu své husky. Tu a tam se projedu na lyžích či na veslici. Ze všeho nejraději ale pozoruju okouzlující polární záři, která se tu na obloze objevuje velmi často. Zároveň věřím, že příroda, o kterou je dobře pečováno, je jeden z nejkrásnějších darů, které můžeme předat dalším generacím.
Kdo všechno s vámi v těchto končinách pobývá?
Vyjma elfů je důležitou osobou v mém životě paní Clausová, která zajišťuje, abych si čas od času odpočinul a vychutnal si svou oblíbenou horkou čokoládu. Mám i spoustu přátel. Jsou to všichni ti, které zajímají poutavé příběhy a pohádky. Ano, do svého okruhu přátel zahrnuju i vás a všechny čtenáře tohoto rozhovoru.
Nikomu to neříkejte, ale v tomto zasněženém domečku Santa Claus přebývá...
Jak vypadá typický Štědrý den ve Finsku? Jsou zde nějaké specifické vánoční tradice?
Finové jsou známí pro jejich oblibu v saunování. Návštěvu sauny si tak nenechají ujít ani na Vánoce. Tato tradice je velmi stará. V dobách, kdy nebylo ústřední topení samozřejmostí, to byl takřka jediný způsob, jak se při příležitosti slavnostního dne umýt a nezmrznout přitom. Zajímavostí je, že zatímco běžně Finové chodí do sauny až k večeru, na Štědrý den svá těla prohřívají před setměním. Večer nechávají sauny prázdné pro duše zemřelých, které se podle pověsti v tento den vždy vracejí zpět mezi smrtelníky. Typická je také návštěva hřbitovů. Po sauně se pak lidé obléknou do hezkých šatů a společně s rodinnými příslušníky zasednou k prostřenému stolu.
A samotná večeře?
Ta se běžně podává mezi pátou a sedmou hodinou odpolední. Typickým vánočním jídlem je pečená kýta s brambory, mrkví a tuřínem. Po večeři následuje rozbalování dárků, kterými jsem každého obdaroval.
Dovolíte osobnější otázku?
Jak je libo.
Sob čekající na náklad vánočních dárků.
Často je omílán váš věk. Kolik vám je ve skutečnosti let?
Víte, jednou jsem se to pokusil spočítat. Snažil jsem se rozpomenout, kolik Vánoc už mám za sebou. Někde u čísla 360 jsem ale upadl do hlubokého spánku. Naštěstí ale existuje velmi přesný údaj o mém datu narození. Je vyrytý na mém sobím řidičském průkazu. Píše se tam doslova tohle: „Narozen hodně hodně dávno.“
Děkuji za přesný údaj. Závěrem máte prostor na vánoční poselství.
Přál bych si, aby se duch Vánoc šířil celým světem jako doposud a aby děti své rodiče příliš nezlobily. V opačném případě bych totiž nemohl nadělovat dárky...