Japonské babičky tančí breakdance

Taneční skupina seniorů, která si říká Ara Style Senior, se schází dvakrát měsíčně v komunitním centru ve čtvrti Edogawa na východě Tokia. Jednu jejich lekci navštívil reportér serveru The Guardian a došel k závěru, že ačkoliv jejich taneční projev odpovídá věku (nejstarší člence souboru je 74 let), za některé figury by se nemuseli stydět ani první průkopníci tohoto tanečního stylu v 70. letech.

Zároveň upozorňuje, že ačkoliv japonská populace rychle stárne, neubírá jí to nic na zdraví ani vitalitě. Ostatně Japonci se dlouhodobě umisťují na předních příčkách v žebříčcích nejzdravějších národů a jejich dlouhověkost je také již dlouho pověstná.

Tanečníci ze skupiny Ara Style Senior trénují pod vedením bývalého japonského šampiona Jusukeho Araie a mimo něj za to mohou poděkovat i jeho matce a také olympijskému výboru, jenž zařadil breakdance na program letošních olympijských her v Paříži.

„Několik přátel mé matky jí řeklo, že se chtějí naučit breakdance. A když už je z něj olympijský sport, řekl jsem si, proč to nezkusit,“ řekl dnes devětatřicetiletý Jusuke Arai listu The Guardian. „Dříve breakdance nikoho nezajímal a lidé říkali, že to není žádný sport. Ale olympiáda je skvělá příležitost,“ dodal dodnes skvělý tanečník, jenž donedávna trénoval především děti.

Ale zjevně to umí také s lidmi z opačného konce věkového spektra. „Nejdřív jsem si myslela, že ve svém věku už nemám šanci breakdance zvládnout,“ říká 69letá Hitomi Odaová, jež jedním dechem dodává že na lekcích s ostatními seniory nedělají žádné extrémní figury. „Ale je zábavné dělat i jednoduché pohyby a nechat tělo pracovat,“ pochvaluje si.

I sám trenér volí vůči svým svěřencům zodpovědný přístup. „Začínám s jednoduchými pohyby, které mohou provádět i starší lidé a při nichž se využívá v prvé řadě horní polovina těla,“ vysvětluje s tím, že pokud se tanečníci cítí komfortně, přijdou na řadu složitější figury včetně těch na zemi. Nezbytnou součástí každého tréninku pak je samozřejmě také pořádná rozcvička, při níž se tanečníci rozehřejí a protáhnou.

Trenérovy metody a nálada ve skupině oslovily i jedenasedmdesátiletého Kazuharu Sakumu: „Pohyb v kombinaci s rytmem stimuluje tělo i mozek. Není třeba se pohyby učit nazpaměť. Stačí si to zkusit dvakrát až třikrát a uvědomíte si, že to opravdu dokážete.“ popisuje svou první lekci a je přesvědčen, že bude chodit i nadále. „Doufám, že se mi díky tomu bude lépe chodit do schodů,“ dodal s typicky japonským praktickým přístupem.

Členové skupiny se v minulosti nezřídka věnovali jiným formám pohybového vyjádření, například Takako Mizutaniová provozovala jazzový tanec. Ale na breakdance, k němuž se dostala prostřednictvím kamarádky, nedá dopustit. „Nezáleží na tom, jestli vám to jde, nebo nejde. Je to zábava a pořádný trénink,“ popisuje svou zkušenost jedenasedmdesátiletá seniorka.