Japonská vlajka z druhé světové se po sedmi letech pátrání vrátila k původní rodině

Scott Stein z New Yorku je velkým milovníkem historie a rád sbírá předměty, které s tímto jeho koníčkem souvisejí. Jedním z nejcennějších artefaktů v jeho sbírce byla japonská vlajka z druhé světové války.

Dříve ji vlastnil jeho dědeček Bernard Stein, jenž v letech 1942–1945 sloužil v americké armádě. Nejprve prošel výcvikovým střediskem v Jižní Karolíně a pak byl převelen ke 38. pěší divizi na Filipínách.

„V domě mého dědečka ta vlajka hrdě visela mnoho let a jako kluka mě odjakživa fascinovala,“ citoval Scotta Steina server Fox News s poznámkou, že stejně jako velká většina válečných veteránů Bernard o prožitcích z druhé světové doma otevřeně nemluvil.

Scott měl v roce 2017 v plánu nechat vlajku zrestaurovat, aby byla ozdobou jeho sbírky, ale doneslo se k němu, že podobná vlajka byla již dříve vrácena do Japonska, a tak se rozhodl učinit stejný krok. Kontaktoval tedy neziskovou organizaci Obon Society, která se navracením podobných předmětů zabývá, a vlajku jí odevzdal.

Pátrání po rodině japonského vojáka, kterému tato konkrétní vlajka patřila, zabralo sedm let, ale nakonec bylo úspěšné. Podobné vlajky u sebe za války mělo mnoho japonských vojáků. Byla na nich většinou jména blízkých a jejich vzkazy pro štěstí.

V tomto případě pátrání vedlo k Jukikazu Hijamovi, jenž padl v roce 1945. Vlajku na japonské půdě převzal jeho syn, jenž uvedl, že jeho matka celý život čekala, že se její manžel z války vrátí. Syn tedy alespoň vlajku rozvinul u jejího hrobu a symbolicky jí oznámil, že její muž je konečně doma.

Zástupce Obon Society k tomu poznamenal, že pro japonské rodiny mají tyto předměty, které se podaří vrátit, velkou hodnotu. Přirovnal to k tomu, jako když se do Ameriky vrátí ostatky padlých vojáků, například kosti nebo zuby. Jednak jde o silně emocionální záležitost a jednak je to pro rodiny jakési definitivní uzavření životní kapitoly mužů, kteří své vlasti přinesli tu nejvyšší oběť.