Japonec propadl hazardu a ztratil téměř vše, teď se živí chválením cizích lidí

Třiačtyřicetiletý muž, jenž na ulicích chválí cizí lidi, si tímto nezvyklým způsobem na živobytí vydělává už tři roky, ale do širšího povědomí se v Japonsku začal dostávat až loni na podzim, kdy o něm natočila krátkou reportáž televize Fuji. Muž se sám označuje v překladu jako strýček Chvála a narazit na něj lze nejčastěji v Tokiu, ale navštívil už i další japonské prefektury.

Sám svůj příběh vykládá tak, že původně pracoval ve firmě ve svém rodném městě Točigi, ale propadl hazardu a přišel téměř o všechno. O práci i o rodinu, která s ním přerušila veškeré styky. Bez příjmů nemohl nadále platit hypotéku, a tak skončil na ulici, přičemž v kapse měl podle svých slov pouze 600 jenů (při dnešním kurzu 95 korun). Navíc mu v té době onemocněl otec.

Když přemýšlel, jak dál se svým životem naložit, vzpomněl si, že jej vždycky lákalo být pouličním umělcem, ale nikdy neměl žádnou zvláštní dovednost, kterou by mohl předvádět. Pak jej napadlo, že by mohl chválit lidi, a tak si vyrobil jednoduchou ceduli s nápisem „Moc vás chválím“ a začal zkoušet štěstí.

Nedá se říci, že by se mu od té doby život zásadně změnil, ale je spokojený. Denně mívá kolem třiceti zákazníků a vydělá si zhruba 10 tisíc jenů (necelých 1600 korun). To mu stačí na základní živobytí a na přespávání v levných hotelech či ubytovnách. Ke komunikaci se světem využívá veřejné bezplatné wi-fi sítě.

„Když lidi chválím, tak je pak méně těch, kteří se cítí špatně. A když to někoho potěší, pak jsem šťastný i já, proto mě to baví už tři roky,“ cituje ho web Asahi Šinbun, jenž však zároveň dodává, že v případě strýčka Chvály nejde jen o nějaké nuceně přehrávané komické vystoupení.

Dává si totiž velký pozor, aby nikoho takříkajíc nepřechválil. Když tedy k němu přijde někdo, koho ještě nikdy neviděl, pochválí mu nejprve například oblečení a pak prostřednictvím neformální konverzace zjišťuje ostatní věci, od kterých se pak odvíjejí jeho další pochvaly.

A daří se mu to velmi dobře, což potvrdila například i patnáctiletá studentka, jež se nechala pochválit před rušným nádražím v tokijské čtvrti Šibuja. Odcházela nadšená, protože podle jejích vlastních slov ji v běžném životě někdo pochválí jen velmi zřídkakdy.

V současnosti tak má strýček Chvála dokonce už i pravidelné zákazníky. Jedním z nich je i čtyřiadvacetiletý mladík z Tokia, jehož od dětství trápilo koktání a z toho vyplývající šikana ve škole, takže jeho sebevědomí kleslo proklatě nízko. „Bez něj bych dnes možná už ani nebyl naživu,“ svěřil se listu Asahi Šinbun.