Článek
Třiatřicetiletý Šuraf Išida dříve podle svých slov býval introvert, ale to se změnilo, když ještě coby vysokoškolský student vycestoval na Tchaj-wan, kde si našel nové přátele, ochutnal vynikající kuchyni a zalíbilo se mu cestování. Po návratu tak začal přemýšlet, jak se vymanit z běžného japonského stylu života.
Svůj sen začal uskutečňovat před pěti lety, kdy dal výpověď v práci a prodal veškerý svůj majetek. Nechal si jen pár věcí, které se mu vejdou do batohu, a vyrazil na cestu Japonskem. A aby nemusel utrácet za ubytování, vybavil se cedulí, jejímž prostřednictvím lidem sděluje, že má vlastní spacák, a prosí je, zda by jej u sebe nenechali přespat.
Většinou s ní postává na rušných místech, jako jsou například nádraží, a tyto momenty přirovnává k rybaření. „Nahodíte návnadu a čekáte, až ryba zabere,“ citoval jej web South China Morning Post. A jak to tak vypadá, zatím se mu daří.
Za pět let totiž přespal už ve více než pěti stech domácnostech. Většinou zůstane několik nocí a párkrát se již vrátil i na místa, kde v minulosti přespal. Svým hostitelům pak nabízí, že jim bude naslouchat. Podle svých slov nikdy neprojevuje soucit a nenabízí řešení, vždy jen sedí a tiše poslouchá.
Střechu nad hlavou mu proto nabízejí osamělí lidé, z 90 procent svobodní muži, kteří si chtějí s někým popovídat o svých těžkostech nebo se podělit o svá tajemství. „Rád poslouchám jejich příběhy. Je to jako číst každý večer jinou knihu a nikdy to není nuda,“ popisuje Šuraf Išida.
Ale spokojení bývají i jeho hostitelé. „Když jsem měla pocit, že už nemůžu dál, často jsem hodně utrácela nebo pila, až jsem zvracela, ale nikdy to nepomohlo. On ovšem naslouchal mým problémům a jediné, co za to chtěl, bylo zůstat v mém bytě. Přišlo mi to jako docela dobrá nabídka,“ popsala svou zkušenost se svérázným cestovatelem jedna japonská dvacátnice.
Ačkoliv Šuraf takto žije již pět let a loni o něm dokonce natočila reportáž japonská televize Fuji, do centra pozornosti se dostal až nedávno. Stala se z něj svým způsobem celebrita, v konzervativní japonské společnosti ale musí čelit i kritice. Lidé mu většinou vyčítají, že zneužívá laskavosti a štědrosti cizích lidí.
Ale na to Šuraf Išida nijak nedbá a chce ve svém životním stylu pokračovat i nadále, navzdory tenčícím se úsporám. A to i přesto, že se mu začala ozývat média s žádostmi o rozhovory, a dokonce i lidé, kteří jej zvou na přespání k sobě domů. Jeho největší starostí je tak v současnosti dost nabitý rozpis, kam by navíc chtěl ještě vtěsnat celou řadu domácností, kde v předchozích pěti letech už přespal.