Článek
„Musí se smolit na jaře a na podzim, léto sudům nedělá dobře,“ říká Karel Hofman, předák zdejší bednářské party. Ta má osm členů, dost na to, aby tanečky se skoro tunu těžkými sudy neskončily průšvihem. „Důležitá je souhra. Je to bezpečné, ale opatrnosti nikdy nezbývá,“ konstatuje Hofman.
Ve várce určené na nové vysmolení mají čtrnáct čtyřicetihektolitrových „drobečků“. Každý se musí vyvalit ze sklepa, vymýt, pak se s pomocí plynového hořáku nahřeje stávající smolný povlak na vnitřní stěně sudu a dovnitř se nalejí tři kbelíky dvě stě stupňů horké nové smoly.
Ještě uzavřít a sehraní fachmani se pustí do takzvaného štorcování – prohání sud po nádvoříčku před bednárnou, aby se smola uvnitř řádně rozlila. Pak se vyrazí zátka, z otvoru vyrazí pára a vyteče přebytečná smola.
„Sud se poté musí ještě patnáct dvacet minut převalovat, aby smola ztuhla na povrchu a netvořila krápníky,“ vysvětluje Petr Tůma, který má v pivovaru na starosti historická řemesla.
Sudy posléze naplní plzeňský ležák, na kterém si budou pochutnávat třeba návštěvníci tamní prohlídkové trasy. A na podzim se celý rituál opakuje. „Kvůli hygieně. Hrneček si po sobě také umyjete,“ uzavírá Tůma.
Tady si dá pivo i Arab, říká doyen prazdrojských sklepů
