Jak poznat, že jste se stali členy sekty?

Steven Hassan má se sektami více než bohaté zkušenosti, v sedmdesátých letech vstoupil do Církve sjednocení, kterou založil reverend Son-mjong Mun a která působí ve více než 100 zemích světa. Toto hnutí, jehož stoupenci se nazývají munisté, vykazuje všechny znaky sekty.

„Byl jsem těžce indoktrinován a myslel si, že v roce 1977 přijde konec světa a reverend Mun je mesiáš,“ uvedl Hassan. „Opustil jsem svou práci, opustil univerzitu, přátele i rodinu. A stal jsem se naprosto odlišnou osobou,“ uvedl Hassan.

Ze sekty Hassan odešel v roce 1976 a od té doby proti činnosti sekt bojuje a vydal na toto téma řadu knih včetně té s názvem Boj se sektářským ovládáním myšlení.

Klíčovým bodem každé sekty je postava jejího lídra, který je často známější než jeho organizace samotná. Vůdci sekty podle Hassana většinou inklinují k narcisismu a jejich charakter je definován „sadou charakterových vlastností od pocitu velikosti, fantazírování o moci a vlastní atraktivitě, potřeby být zbožňován a pocitu nadřazenosti“.

„Ale nejdůležitější je jejich nedostatek empatie, neschopnost vcítit se do pocitů ostatních,“ dodal Hassan.

André Spicer, profesor organizačního chování (obor zabývající se jednáním lidí v organizacích), dodal, že přítomnost charismatického lídra, byť by to byl arogantní narcista, pochopitelně nutně neznamená, že daná organizace je sektou. Kolem silných vůdců se rodí různé terapeutické skupiny či skupiny zaměřené na vlastní osobnostní rozvoj.

Sekty se však právě za takové organizace velice často maskují a rozpoznat je může být problém.

„Občas tyhle organizace samy směřují k sektářství. Částečně proto, že jsou organizovány kolem charismatických lídrů a místo materiálních věcí prodávají hodnoty a víru,“ vysvětlil profesor s tím, že tak přitahují velmi dogmatické a fanatické následovníky, kteří rádi přehlížejí fakta a ve snaze držet se své víry nevidí to, co mají před očima.

Steven Hassan v rámci svého působení vytvořil jednoduchý model, podle kterého lze rozpoznat, zda organizace či skupina vykazuje známky sekty. Nazývá ho podle počátečních písmen jednotlivých typů kontroly B.I.T.E. (kousnutí), pomocí které sekta své následovníky ovládá.

Kontrola chování (Behavioral control): Sekta ti říká, kde můžeš žít, s kým můžeš žít, s kým se můžeš stýkat a koho naopak musíš ze svého života vypustit. Určuje, s kým můžeš mít sex, jak se musíš oblékat, co jíst nebo jak dlouho spát.

Kontrola informační (Information control): Sekta udržuje lidi zaneprázdněné. Sleduje jejich chování na internetu, zasílá neustále textové zprávy nebo je s člověkem alespoň v telefonním kontaktu. Využívá zpovědí a vyhledává jakékoliv detaily z minulého života lidí, zejména pokud si v minulosti prožili nějaké trauma. Tyto slabiny pak využívá proti nim.

Kontrola myšlení (Thought control): Typický světonázor sekty je černobílý a nenechává prostor pro pochyby. Je to dobro versus zlo, my versus oni. Jsou používány expresivní výrazy a silně emočně zabarvená terminologie. Člověk není oprávněn klást kritické dotazy, a pokud tak činí, není mu na ně zodpovězeno nebo je reagováno výhrůžkami.

Kontrola emocí (Emotional kontrol): Lidé jsou nejprve zahrnuti láskou. Je jim lichoceno, aby se cítili jedineční a skvělí. To je ideální nástroj pro to, aby se lidé cítili víc zapojeni, utráceli víc peněz nebo dělali věci za hranicí jejich svědomí či morálky. Pokud nechtějí, přejde se rychle od cukru k biči. Lidem je řečeno, jaké hrozné věci se stanou jim, případně těm, na kterým jim záleží. Takto kontrolovaní lidé nemají potřebu opouštět skupinu a stále se cítí šťastní a naplnění.

Bylo by chybou, říká Hassan, myslet si, že jste příliš chytří na to, abyste neskončili v sektě. Podle něj existuje řada vlastností, které lidi činí vůči sektám více zranitelnými.

„Ale zranitelnost číslo jedna je právě myslet si, že jste příliš chytří na to, abyste se kdy stali členem sekty,“ uvedl Hassan. „Je chybou myslet si, že k sektě se přidají jen hloupí a slabí lidé nebo lidé ze špatné rodiny, nevzdělaní nebo nevěřící. Ignorance je ta největší slabost,“ dodal.

Druhým největším faktorem je nedávné prožití silně stresové situace. Může to být smrt blízkého, vážná nemoc nebo rozvod. To činí lidi extrémně zranitelné vůči těm, kteří přijdou a řeknou „Jsi úžasná lidská bytost, ale mohl bys být ještě o tolik víc“, tvrdí Hassan.

André Spicer pak radí, že existují určité varovné signály, které každý, kdo má pocit, že nějaká organizace může být sekta, může najít, a otázky, které každý může položit.

Lídr: Jak se šéf organizace chová? Jsou extrémně charismatičtí? Existuje nějaký reálný důvod, proč vás to k nim přitahuje? Mají opravdu co zajímavého říci?

Členové a následovníci: Pozorujte ostatní členy skupiny. Jsou to přívrženci s vykulenýma očima, kteří nekladou žádné otázky nebo projevují zdravou dávku skepticismu?

Důkazy: Jaké jsou důkazy pro to, co skupina tvrdí či praktikuje? Mnoho skupin nabízí vlastní „důkazy“, které jsou buďto lživé, nekompletní či vhodně seskládané tak, aby podporovaly tvrzení sekty. Odejděte, navrhuje Spicer, a hledejte důkazy po vlastní ose.

Promluvte si se skeptickým přítelem: Pokud vás činnost skupiny, ve které se nacházíte, znepokojuje, promluvte si s někým „zvenčí“. „Buďte otevření k dobrému, co skupina přináší, ale stejně tak nezavírejte oči před tím špatným,“ říká Spicer. To povede k mnohem vyváženějšímu úsudku.

Existují různá uskupení a různé sekty. Ty nejúspěšnější mají velice sofistikované metody, jak takové obraně předejít počínaje pečlivým výběrem kandidátů. Jednoduché principy navrhované Hassanem a Spicerem však mohou řadě lidí pomoci dříve, než se do sekty dostanou. Odchod z ní pak totiž bývá mnohem obtížnější.