Italovi po úrazu hlavy vymizelo z paměti 39 let života. Nepoznal manželku ani syna

Luciano D’Adamo dnes pracuje jako školník a nyní s pětiletým časovým odstupem odvyprávěl svůj téměř neuvěřitelný příběh deníku Il Messasggero. Když se v nemocnici probral, byl přesvědčen, že se psal rok 1980, že je mu 24 let, stále žije se svými rodiči a že je zasnoubený s devatenáctiletou dívkou.

Svatba, narození syna, pád komunismu v Evropě v roce 1989, teroristické útoky v New Yorku z roku 2001, zavedení eura nebo dva tituly mistrů světa ve fotbale pro národní tým Itálie mu zcela vymizely z paměti. Přestože všechny tyto události prožil.

Nic mu neříkalo ani jméno několikanásobného premiéra Silvia Berlusconiho a zvykat si musel také na mobilní telefony, internet i další výdobytky technologického pokroku.

Když po probuzení z bezvědomí v roce 2019 vstal z nemocniční postele a poprvé se podíval do zrcadla, úplně se zhrozil. Spatřil muže s prošedivělými vlasy. „Z 24letého mladíka se stal 63letý muž, kterému lékaři museli vysvětlovat, že k nehodě došlo v roce 2019, a ne v roce 1980, jak si sám myslel,“ píše Il Messaggero.

Další šok přišel poté, co pacient dal nemocniční sestře telefonní číslo a požádal ji, aby zavolala jeho matce s tím, že se probral. Brzy nato vstoupila do pokoje vstoupila zdánlivě cizí žena.

„Říkala mi ‚Luciano‘. Divil jsem se, odkud ví, jak se jmenuji,“ řekl pan D’Adamo. Nebyla to ale jeho matka, nýbrž manželka.

„Jakápak manželka? Nebyl jsem ženatý, ale zasnoubený. A už vůbec ne s ženou, která vstoupila do pokoje a muselo jí být skoro šedesát, ale s 19letou dívkou. Svatba už byla zorganizovaná, vzali bychom se o čtyři měsíce později,“ pokračoval Luciano.

Podobné to bylo i ve chvíli, kdy jej navštívil jistý 35letý muž. Byl to jeho syn, ale neměl o něm ponětí. „Jak může být mým synem muž, který se narodil dávno přede mnou,“ podivoval se.

I pět let po úrazu hlavy se pan Luciano snaží svůj život zrekonstruovat a vyplnit 39letou díru v paměti. Občas potkává lidi, kteří jej zdraví. „Asi jde o staré přátele, ale já nevím, o koho jde. Ze zdvořilosti tedy dělám, že je znám, a pozdrav opětuji,“ řekl dále pan Luciano.

Zatím se mu vrátila jediná vzpomínka - obrázek čápa na cedulce se jménem Matteo, datem, časem a nápisem PN 2300. Šlo kartičku na kolébce jeho prvního vnoučete, narozeného v roce 2014 s vyznačením přesné chvíle narození a porodní váhy dítěte.

Podle listu Il Messaggero si pan Luciano už uvědomil, že téměř celý jeho dospělý život je ztracen. Nerad přijal skutečnost, že už není oním mladým mužem z roku 1980 a že nemůže běhat po schodech jako kdysi.

S pomocí rodiny, lékařů a silné vůle se ale postupně naučil žít a pracovat ve zcela novém světě. Nikdy ale nedostal odškodnění za způsobenou zdravotní újmu, protože řidič, který ho před pěti lety srazil na ulici, nebyl dodnes nalezen.