Článek
Ze své domovské vesnice Dono ve východní části Jávy Bastoni vyrazil 18. července a do prezidentského paláce v Jakartě plánuje dorazit nejpozději 17. srpna, aby stihnul oslavy 74. výročí nezávislosti Indonésie.
| ČTĚTE TAKÉ: |
|---|
| Indický řidič si libuje v jízdě pozpátku, od ledna nacouval šest tisíc kilometrů |
| V Británii dávají vegani jatečním kravám poslední pomazání |
Prezidenta Joko Widoda chce požádat o symbolický semenáček stromu, který by zasadil nedaleko své vesnice na vrcholku Mount Wills, aby tak pomohl v boji za záchranu deštného pralesa. Podle Bastoniho by takové symbolické gesto od prezidenta podpořilo snahy aktivistů, kteří za záchranu pralesa již bojují.
Chůze pozpátku symbolizuje ohlédnutí se do minulosti
Bastoni by rád do prezidentské paláce ušel každý den zhruba 30 kilometrů. Uvážíme-li, že jde pozpátku, nečeká ho snadný úkol. Aby se mu šlo snáze, svařil si z trubek a zpětných zrcátek postroj, který mu umožňuje sledovat cestu před sebou.
V batohu má pouze osm kilogramů zásob a spoléhá se na pohostinnost lidí, které na své cestě potká. „Odpočívám po mešitách, policejních stanicích, ale i u vstřícných lidí,“ svěřil se Medi Bastoni.
„Retrochodec“ pro indonéská média vysvětlil, co jeho pochod pozpátku napříč Indonésií symbolizuje. Jedná se prý o určité ohlédnutí a vzpomínku na hrdiny, kteří bojovali za Indonésii.
Bastoni je zároveň nejspíš prvním člověkem, který ujde takto dlouhou cestu pozpátku „na jeden zátah“. Ale rozhodně není jediným aktivistou, který zvolil „retrochůzi“ jako účinný způsob přitáhnutí pozornosti. Například Ind Mani Manithan kráčí pozpátku už 30 let, svůj svérázný pochod za světový mír započal 14. června roku 1989.