Článek
Muž z města Bengalúru na jihu Indie, médii označovaný pouze jako Abišek, se loni v prosinci vypravil s přáteli do kina na válečné drama Sam Bahadur. Na místo dorazili včas; takže v 16:05, kdy mělo promítání začít, již byli usazeni na svých místech. Jenže než došlo na samotný film, museli přečkat ještě 25 minut reklam a upoutávek k jiným snímkům.
To Abiška rozčílilo zejména proto, že se z kina chtěl ještě vrátit do práce, ale dlouhé reklamy mu naplánovaný program značně narušily. Při odchodu z kina se vrácení vstupného samozřejmě nedomohl, a tak podal žalobu na společnost PVR Inbox, která je největší sítí kin v Indii a které patří i multikino, do něhož Abišek a jeho přátelé zavítali.
„Stěžovatel se nemohl zúčastnit dalších jednání a schůzek naplánovaných na tento den a utrpěl ztráty, které nelze vyčíslit v penězích jako náhradu škody,“ stálo v žalobě, jež zároveň obvinila provozovatele kina, že upřednostňuje příjmy z reklam před zájmy zákazníků.
KVÍZ: Jak si pamatujete staré televizní reklamy?
Soud vydal rozhodnutí letos v únoru a nespokojenému muži dal za pravdu. Kino se sice hájilo, že musí ze zákona promítat různá oznámení coby veřejnou službu, ale záhy vyšlo najevo, že drtivá většina materiálů promítaných před filmem měla čistě komerční charakter.
Čas jsou peníze
„V současné době se čas považuje za peníze a čas každého člověka je velmi cenný. Pětadvacet až třicet minut je značná doba, aby diváci jen nečinně seděli v kině a sledovali zbytečné reklamy. Lidé s nabitým programem nemají času nazbyt,“ bylo uvedeno v soudním rozhodnutí.
Společnost PVR Inbox tak má Abiškovi vyplatil 50 tisíc indických rupií (13 500 korun) za promarněný čas a dalších pět tisíc (1 350 korun) za duševní újmu. Vedle toho musí provozovatel multikina uhradit i soudní náklady.
Web The Guardian v souvislosti s tímto případem uvedl, že kino se v Indii považuje za velmi silné a účinné reklamní médium, a tak jsou reklamní bloky před filmy tradičně hodně dlouhé. Vedle toho však navíc indická kina zařazují reklamy v patnáctiminutových blocích dokonce i uprostřed filmů.
Američan viděl v kině 777 filmů za rok, stálo ho to jen šest tisíc korun
