Hlavní obsah

Hluchý pes rozumí znakové řeči, chápe přes 50 povelů

Novinky, vps
Lockerbie

Pes jménem Horus byl dlouho považován za nezvladatelného. První majitelé se o něj nestarali, a tak se bílý kříženec dostal do útulku, kde mu byla přítěží jeho vrozená hluchota. Po 18 měsících ho vysvobodila Rosie Gibbsová, která je nadšenkyní do znakové řeči. Dnes je Horus vzorně vychovaným psem a umí rozeznat přes 50 znakových povelů.

BEZ KOMENTÁŘE: Hluchý pes reaguje na více než 50 povelů ve znakové řeči

Článek

Drogově závislí majitelé neposkytli Horusovi řádnou výchovu, navíc neuměli správně přistoupit k jeho hluchotě. Pes tak v necelém roce věku skončil v útulku. Na nového pána čekal kvůli svému chování dlouho. Před třemi lety si ho vzala Rosie Gibbsová, která cíleně hledala hluchého psa.

„Nikdo ho nechtěl kvůli jeho chování. Byl agresivní k lidem a k ostatním psům, ale jakmile jsme začali komunikovat, stal se z něj úžasný pes,“ řekla deníku Daily Mail Horusova majitelka, která žije u skotského města Lockerbie.

Pomohl znakový systém

Rosie Gibbsová nějaký čas učila hluché děti, a naučila se tak komunikační jazyk makaton. Ten využívá znaky z přirozeného znakového jazyka komunity neslyšících a znaky ze systémů využívaných ve vzdělávání neslyšících. Makaton pak využila v Horusově tréninku.

„Znaky pochopil velmi rychle, během prvních dvou týdnů se naučil skoro 15 signálů. Dnes jich umí přes 50 a už mi došly nápady, co ho učit dál,“ dodala žena.

Dnes je šampiónem

Pětiletý Horus dokonce vyhrává i různé psí soutěže. Podle jeho majitelky je to důkaz, že hluší psi jsou navzdory předsudkům zvladatelní a dobře vychovatelní. Někteří lidé sice nad znakovými pokyny kroutí hlavou, ale 30leté ženě to přijde stejné jako hlasové příkazy.

Makaton

Makaton byl vyvinut v 70. letech 20. století, aby pomohl komunikovat lidem s obtížemi v učení. Používá znaky z přirozeného znakového jazyka a dalších znakových systémů a doplňuje je mluvenou řečí. Jeho využití je vhodné u neslyšících dětí a dospělých s mentálním postižením nebo u slyšících dětí a dospělých, kteří nekomunikují mluvenou řečí.

„Na procházce ho samozřejmě nemůžu zavolat zpátky, takže jsem ho naučila, aby mě každých 20 vteřin kontroloval. Dávala jsem mu v krátkých intervalech jídlo a on se pak začal otáčet, jestli náhodou zase nějaké nemám. Pak už to bylo jednoduché,“ řekla Rosie Gibbsová.

Výběr článků

Načítám