Hlídky v Mladé Boleslavi střeží unikátní kolonii syslů. Ti se nechají krmit i pohladit

„Je to skutečně ojedinělá lokalita, lidé si zvykli sem chodit sysly krmit a syslové si zase zvykli na lidi a neustálý přísun potravy. Úplně ztratili přirozenou plachost, přijdou až k člověku. Lidé jim ale nosili nevhodnou potravu, všechno možné od pečiva po slané brambůrky,“ upozornil Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.

Kvůli nevhodné stravě měla zvířata zažívací problémy, docházelo k úhynu, omezilo se i přirozené rozmnožování.

I přes úbytek je podle Stýbla lokalita Radouč na okraji Mladé Boleslavi největší kolonií syslů v republice a mláďata se odtud vozí do jiných míst po republice, aby se posílil výskyt ohroženého druhu i jinde.

Aby se vzácná lokalita udržela a zvířata tady nebyla překrmována nevhodnými laskominami, zavedli ochránci přírody i takzvané syslí hlídky.

Brigádníci – nejčastěji z řad studentů – tady dohlížejí na chování příchozích. Zakázat lidem krmení syslů se ukázalo jako nereálné, tak se ochránci přírody snaží chování lidí aspoň korigovat.

„Jsme tady ve dvojicích každý den během celého léta v době, kdy jsou sysli nejaktivnější a také sem chodí nejvíc lidí. Návštěvníci se sami u nás zastavují, ptají se, co je pro sysly vhodné. Můžeme jim vyměnit přinesenou nevhodnou potravu třeba za semínka,“ říkala členka hlídky Věra Bočková.

Většinou si lidé dají říct. Ale v minulosti docházelo i ke konfliktům. „Nejdřív jen slušně upozorňujeme a když lidé neposlechnou, tak se snažíme být důraznější. Vloni došlo i na to, že jsme museli volat městskou policii, ale to jsou výjimečné případy, když je někdo agresivní,“ doplnil další člen hlídky Jakub Koleska.

Obliba lokality je patrná, míří sem desítky lidí, usedají na trávník a lákají syslíky, aby je nakrmili a třeba si pořídili i fotografii. „Přiběhne jich třeba i pět najednou, stačí zachrastit kelímkem,“ ukazovala Jiřina Faustenová, která sem přišla s vnučkou Terezkou.

„Přijde až k ruce a můžu si ho pohladit,“ byla nadšená Terezka, když si roztomilý sysel tlapkami bral z jejích prstů semínka slunečnice.

Podle dohlížejících studentů není výjimkou, když si rodinka přinese deku, rozloží ji uprostřed stepního prostranství a třeba hodinu dvě tady pozoruje dění. A sysli se činí, vykukují z nor, panáčkují, nechají se krmit, hladit, občas se mezi sebou i poperou.

„Už skoro nejsou ostražití a není slyšet jejich varovné pískání. Tak maximálně když projíždí cyklista, ale jinak ani nepískají,“ dokládala Věra Bočková. Sysli už mají prověřené, že jim tady moc nebezpečí nehrozí. Dravci si sem kvůli lidem netroufnou, a tak jediným predátorem jsou kočky, kterým se občas podaří nějakého hlodavce ulovit.