Článek
Benjamin Aidoo začal s prací nosiče rakví před deseti lety v hlavním městě Ghanské republiky Accra, aby mohl zaplatit poplatky za vysokou školu. „Znal jsem pár lidí, kteří to dělali, a když mě požádali, abych se k nim přidal, tak jsem šel,“ řekl Aidoo agentuře AP.
Brzy se však Aidoo osamostatnil a začal experimentovat. Jeho cílem bylo přidat do pochodu víc pozitivní energie, aby lidé brali pohřeb víc jako způsob, jak oslavit život zemřelého než jako truchlení nad jeho smrtí. Zabralo to, styl tančících nosičů se rozšířil po celé Ghaně a Aidoo teď vede firmu z více než 100 zaměstnanci.
„V Ghaně musíte být pořádně kreativní, abyste prorazili,“ sdělil Aidoo. Proto k taneční choreografii začal přidávat barevnější kostýmy. „Všichni nosiči byli v černém. Já se rozhodl přidat barvy. Nakoupil jsem kostýmy a boty a začal najímat lidi, kteří smýšleli stejně,“ popsal Aidoo své začátky.
Levné to není
Před ceremoniálem prý někdy téměř vůbec nespí. Osobně všechno kontroluje, aby pohřební pochod proběhl bez jediné chybičky. Boty musí být zářivě vyleštěné a na oblecích nesmí být ani smítko. Nejvíce práce prý mají tančící nosiči o víkendech, to zvládnou pravidelně pět až šest pohřbů.
Tančící smuteční průvod je zkrátka žádaný a lidé si za něj rádi připlatí. Cena není na Ghanské poměry zrovna malá. Dle kostýmů a choreografie se ceny průvodu pohybují v přepočtu mezi čtyřmi až šesti tisíci korunami. Přesto jsou pohřební tance stále populárnější.
Jen v Accře vzniklo v poslední době pět dalších společností, které tyto služby nabízejí. Vedené jsou většinou bývalými Benjaminovými zaměstnanci. A o práci nouzi nemají. „Je to působivé a je to dobrý způsob, jak projevit respekt člověku, který tu s námi byl tak dlouho,“ řekla agentuře AP Anabelle Namarteyová, vnučka zesnulého muže, pro kterého rodina tancující nosiče rakví objednala.
Ne všichni tento nový trend vítají. Podle kritiků nemají tanečníci s rakví nic společného s tradicí ani s náboženstvím. Aidoo ale namítá, že dává lidem pouze to, co chtějí. „Už nechtějí jenom truchlit. A my jim i ve smutný den dokážeme vykouzlit na tvářích úsměv,“ vysvětlil svou hlavní motivaci Aidoo.