Článek
„První srdce jsem vyřezal loni na Valentýna pro přítelkyni. Když jsme pak letos začali kácet, řekl jsem si, že bych to mohl dělat i na pařezech, které ve městě zůstanou po kácení. Když už musíme pařezy nechávat vysoké, tak je aspoň ozdobím,“ vysvětluje Hoffmann s tím, že vyřezat srdce na vrcholku pařezu je snadné. „Vyřeže se to rychle a každého to potěší,“ říká a dodává, že i s přípravou pařezu to zvládá asi do deseti minut.
Zahradník příborských technických služeb nezastírá, že má radost, když vídává rodiny, jak se u jeho srdcí fotí. „Nebo když slyším maminky, jak vykládají dětem, že stromy mají srdce i duši stejně jako lidé.“
Na jedno z dřevěných srdcí někdo nastříkal z jedné strany písmeno J a z druhé H.
Hoffmann ale uvádí, že ne všechna srdce vydrží a některá už mu opravdu zničili vandalové. Srdce umístěné v kruhovém objezdu dětského dopravního hřiště si už někdo dokonce podepsal iniciálami J a H. „Třeba je to vyznání lásky,“ přemítá Hoffmann, který prozrazuje, že kromě srdcí vyřezává z pařezů i stromečky a hříbky. Ty už ale lidé v ulicích Příbora, rodišti zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, nenajdou. Bylo jich jen pár.
Hoffmannův nadřízený, ředitel příborských technických služeb Vladimír Pavelka, ujišťuje, že ve městě se kácí jen ty stromy, u kterých je to nutné. Aktivitu zahradníka ale vítá.
„Má rád přírodu a mrzí ho, že musíme ty stromy kácet. Ale protože v městském prostoru to bohužel jinak nejde, rozhodl se otisknout aspoň připomínku toho, že stromy mají srdce a duši,“ objasňuje. Jak dlouho budou pařezy se srdíčky zdobit ulice, Pavelka neví. „Měsíc až tři, než ty pařezy vyfrézujeme,“ odhaduje.