Článek
Když byl žebříček nejšťastnějších zemí na světě v polovině března zveřejněn, zareagovali podle Martely Finové způsobem, jakým reagují pokaždé, když se v nějakém srovnávání umístí na předních příčkách. „Zkritizovali jsme metodologii studie, zpochybnili její závěry a poukázali na neduhy finské společnosti,“ píše doktor filozofie.
Když v roce 2014 Světové ekonomické fórum vyhlásilo Finsko nejkonkurenceschopnější zemí světa, tehdejší šéf Finské obchodní komory se proti tomu okamžitě ohradil. „Jestli je Finsko to nejlepší, co může Evropská unie nabídnout, tak to bychom všichni měli být znepokojeni,“ napsal tehdy ve svém článku ve Financial Times, ve kterém se snažil výsledky žebříčku vyvrátit.
Nyní Martela vyvrací zprávu, že Finové patří mezi nejšťastnější, a vysvětluje proč. Základní otázka, kterou je třeba si položit zní: Co je vlastně štěstí, respektive jaká jsou kritéria pro měření něčeho tak abstraktního? Studie World Happiness report se ptala lidí ve 156 zemích, jak lidé hodnotí svůj život na stupnici od 0 do 10.
To je podle Martely rozšířená metoda, do které se promítají takové faktory jako hrubý domácí produkt na hlavu, rozsah sociálních služeb státu, pocit svobody nebo důvěra ve státní orgány. Vyjadřuje tak celkovou spíše celkovou spokojenost se zemí.
Žádné vyjadřování pozitivních emocí, zato spousta depresí
Pokud bychom se ale podívali na štěstí z jiného úhlu pohledu, výsledné žebříčky by vypadaly zcela jinak. Když zkoumáte, kolik lidí a jak často zažilo pozitivní emoce, rázem se do popředí vyhoupnou latinskoamerické státy jako Paraguay, Guatemala nebo Kostarika. Finsko se umístí hodně vzadu, zejména díky tomu, že Finové prostě nejsou zvyklí vyjadřovat své emoce.
Ještě zamotanější situace podle Martely vznikne v okamžiku, kdy se „šťastnost“ obyvatel poměřuje výskytem depresí. Podle výzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO) se Finové umístili druzí za USA. Vzniká tak paradoxní situace, říká Martela, kdy jsou Finové nejspokojenějším národem, ale zároveň trpí nejvíce depresemi.
Z tohoto rozporu Martela vyvozuje, že zatímco se Finsko umí postarat o udržování průměrné spokojenosti, má problémy řešit nebo podporovat ty, již jsou k depresím náchylní. „Možná proto máme nejvíc heavymetalových kapel na světě,“ s nadsázkou dodává Martela.
Na štěstí se dá pohlížet rovněž podle toho, jak člověk svůj život shledává smysluplným. Podle tohoto kritéria se na žebříček dostávají africké země jako třeba Togo nebo Senegal a Finsko opět končí „hluboko v poli poražených“.
Co dělá Finy šťastnými?
Přesto nemají Finové důvody k truchlení: Jejich tendence shazovat vlastní štěstí totiž může paradoxně dělat Finy šťastnějšími. Sociální srovnávání je totiž jedním z hlavních faktorů lidské spokojenosti. Těžko můžete být spokojeni se svými životními podmínkami, když se všem kolem vás daří lépe. Nejspíš se nebudete cítit štastní nehledě na to, jak se vám daří.
Dobře je tento vliv vidět v sociálních médiích. Vědci se obávají, že permanentní vystavování zidealizovaných obrázků šťastných přátel vede lidi pouze k depresím.
„Jsou tedy Finové šťastní, či ne?“ uzavírá Martlea svou úvahu otázkou, na kterou si ihned odpovídá. „Pokud štěstí znamená převahu pozitivních emocí, Finové nejsou nejšťastnějším národem. Pokud štěstí znbamená absenci deprese, Finové nejsou nejšťastnějším národem. Pokud však štěstí spočívá v tiché spokojenosti s životními podmínkami, pak ano – Finsko (a stejně tak ostatní skandinávské země) je tím nejlepším místem k životu,“ píše Martela.
Mimochodem, Česko se na žebříčku World Hapiness Report umístilo na 21. pozici a oproti předchozímu roku si tak polepšilo o dvě místa. Kdybyste měli ohodnit na stupnici od 0 do 10 (desítka je nejlepší) své štěstí, jakou známku byste dali?