Článek
Domek Škopkových a Konopníkových, hospoda, ve které roznášela pivo intrikánka Miluna, hoštický kravín nebo zámeček, kde sídlilo JZD. To jsou místa, která z trilogie zná snad každý. Z kdysi neznámé vesnice se stal fenomén, který ročně láká davy turistů. Ne všem starousedlíkům se však takový rozruch zamlouvá.
„Vesnice žije popularitou od uvedení prvního dílu do kin. Lidé sem začali jezdit, hlavně tady potkávali opravdovou Konopnici, Kelišovou, hospodského Jarouška, všechny lidi, které znali z filmu, a byli z toho úplně unešení. Paní Švecová alias Keliška jim byla k dispozici, prováděla je po Hošticích a ukazovala jim, kde se co točilo a kde zlobila pana režiséra,“ vzpomíná Zdeněk Troška na prvotní úspěchy filmu.
V trilogii si zahrál téměř každý ze starousedlíků.
„Díky tomu, že mě místní lidé znali od dětství, vůbec je nenapadlo, že přijela televize. Přijel kluk Trošků, který tu bude zase něco filmovat. Herci si s místními okamžitě rozuměli. Nedělali ze sebe, že jsou herci z Prahy, přijeli jako normální lidi, Helena Růžičková hned nabídla všem tykání. Bylo to velice familiární, díky čemuž místní tratili ostych, že mají hrát s Růžičkovou, Jiráskovou, Krečmerovou nebo Lábusem,“ přibližuje Troška natáčení. Veselo bylo prý pořád, ve dne, v noci.
Dvůr Škopkových zakryla vrata
„Filmová postel měla řízení i brzdu. Když jsme scénu v horkých dnech natáčeli, pod peřinou ležel šestnáctiletý kluk v plavkách a řídil postel. Přestože byla scéna natočená perfektně, Erna Červená alias bába Škopková ji chtěla stále opakovat. Říkám jí, Erno, co blázníš, máme to dvakrát, je to úžasný. Odvětila: kdy já budu mít do smrti mladýho, nahýho, hezkýho kluka pod peřinou?“ vzpomíná s úsměvem režisér.
Největší nájezdy turistů se pořádají na domy, které ve filmu obývala rodina Škopkových a Konopníkových. Ze slavného dvorku, kde ležela stará matka Škopkové na pojízdné posteli a kde přes zelená vrata velebníček se sestrami sledovali šarvátky mezi Škopkovou a její častou protivnicí Konopníkovou, neuvidíte už ani kousíček. Současní majitelé si nechali postavit vysoká vrata.
Nostalgický pohled skrze plot se naskýtá alespoň na dvůr filmové rodiny Konopníkových, který zůstal stejný. Stavení je však prázdné a více než rok na prodej.
Místní hospoda funguje dodnes. Volně přístupný je také hřbitov s kostelíkem.
Slavný objekt bývalého JZD dnes slouží jako filmové muzeum, kde si mohou návštěvníci prohlédnout řadu exponátů, včetně jezdící postele nebo motorky Venci Konopníka.